Foto: Anička Guthrie, Člověk a Víra

Smyslem života člověka, jeho pravým úsilím, je vytváření vztahů. Život člověka bez vztahů je nemyslitelný, vztahy jsou tím nejdůležitějším, co ho charakterizuje. Vždyť pomysleme na vztahy v rodině, mezi manželi, rodiči a dětmi, mezi sourozenci, mezi studentem a učitelem, mezi lékařem a pacientem, mezi obchodníkem a prodavačem. Na úrovni a kvalitě těchto vztahů v podstatné míře záleží i úroveň a kvalita života člověka.

Půst a modlitba patří neoddělitelně k sobě, protože jen takto přispívají k vytváření vztahu, a to toho nejpodstatnějšího, vztahu k Bohu.

Cílem modlitby je podřídit duši Bohu – vytvořit si s ním v duši vztah. Ale tento vztah nemá zůstat jen omezený na „duši“, má se týkat celého člověka. Půstem se vytváří vztah s Bohem i v těle a duševních schopnostech. Půst je tedy čímsi mnohem širším než jen omezením se v jídle. (Když se týká – a v minulosti se dost často chápal jen takto – těla, to poukazuje na určitý „dualismus“ těla a „duše“.) Půst nemá jen „krotit“ tělo, ale vytvořit vztah v nitru člověka, kde tělo je podřízené duchu prostřednictvím duše. Tělo, které se postí, ukazuje, že je zduchovnělé a že duch vládne nad tělem a nad duchem zase vládne Bůh. Tělo se tak může stát nástrojem srdce pro vyjádření vztahu lásky. Je třeba ovládat tělo, které má být takto prostředkem, a ne cílem. Dieta není půst, protože jejím cílem je jen člověk, jeho zdraví, a ne Bůh. Je však dobrá jako přirozený prostředek pro přijetí nadpřirozených milostí. Proto je ji možno doporučit, když je rozumná a slouží takovémuto cíli.

Nejdůležitější charakteristikou pravého půstu tedy je, že vytváří vztah: vztah k Bohu. Podobně jako modlitba. Někdy se souvislost mezi postem a modlitbou v Písmu vysloveně uvádí, někdy se to samozřejmě předpokládá. Příkladem je Ježíšův výrok: Tento druh (satana) se nedá vyhnat jinak než modlitbou a postem. (srov. Mt 17,21) Marek však tentýž citát uvádí jen jako: „Takový ďábel nemůže být vyhnán ničím jiným než modlitbou.“ (Mk 9,29)

V židovství a vůbec ve východních zemích se každé jídlo konzumovalo ve společenství a sloužilo k vytvoření vztahů mezi lidmi. Půst znamenal též zřeknutí se vztahů mezi lidmi a prohlubování vztahů s Bohem. Proto Ježíš říká, že když jsou s ním učedníci, nemají se postit, protože to by nesplnilo tento účel. Bůh byl nyní přímo s nimi, takže s ním nepotřebovali navazovat vztah takovýmto způsobem; bylo by to nelogické. Farizeové však, pro které byl Ježíš jen obyčejným člověkem, to nemohli pochopit, a proto se pohoršovali nad tím, že se Ježíšovi učedníci nepostili. Nepostit se je tedy znamení Boží přítomnosti: proto se nikdy v neděli a ve velký svátek nepostíme.

Ladislav Hučko

_________

Převzato z knihy Ladislav Hučko, Pravda je večná. Úvahy, Apoštolský exarchát, Praha 2017, str. 90-91. Autor byl apoštolský exarcha v České republice.