Foto: Pixabay

V lednu 2004 Chiara Lubichová napsala v komentáři ke slovu života myšlenky, které jsou jako šité na míru pro současnost.

Také od nás vyžaduje vytváření pokoje silnou lásku, schopnou milovat i toho, kdo ji neopětuje, schopnou odpouštět, překonávat nepřátelství a milovat vlast druhého jako svou vlastní. Vyžaduje, abychom se proměnili z bojácných lidí, soustředěných na své vlastní zájmy a záležitosti, v malé každodenní hrdiny, kteří den za dnem slouží bratřím a sestrám a jsou připraveni dát za ně i svůj vlastní život. Vyžaduje od nás také nové srdce a oči, abychom milovali a viděli ve všech kandidáty všeobecného bratrství.

„Svůj pokoj vám dávám.“ (Jan 14, 27)

Dnes je na naší zemi asi třicet konfliktů. Některé se odehrávají před očima všech, na jiné se zapomíná, avšak nejsou proto méně kruté. Násilí, nenávist a postoje plné napětí se často vyskytují i v zemích žijících takzvaně v míru.

Každý národ a každý člověk má silnou touhu po míru, po svornosti a po jednotě. Avšak navzdory úsilí a dobré vůli i po tisícileté historii vidíme, že nejsme schopni nastolit stabilní a trvalý mír.

Ježíš přišel, aby nám přinesl mír, a říká, že to není mír, jaký „dává svět“1, protože to není jen nepřítomnost války, sporů, rozdělení a traumat. Tím vším „jeho“ mír je, ale zároveň je také něčím mnohem víc. Je plností života a radosti, je záchranou člověka, je svobodou a bratrstvím lásky mezi všemi národy. On sám je naším mírem2, a proto nám může říci:

„Svůj pokoj vám dávám.“

Co udělal Ježíš, aby nám dal „svůj“ mír? Osobně za něj zaplatil. Právě ve chvíli, kdy nám sliboval mír, byl zrazen jedním ze svých přátel, odevzdán do rukou nepřátel a odsouzen ke kruté a ponižující smrti. Postavil se do středu sporů, vzal na sebe veškerou nenávist a rozdělení a překonal bariéry, dělící národy.3 Smrtí na kříži, před níž zakusil z lásky k nám opuštěnost od Otce, sjednotil lidi s Bohem a mezi sebou a přinesl na zem všeobecné bratrství.

Můžeme se zeptat: „Má tomu tak být i v rozhádaném činžáku? I ve vztahu ke kolegům, kteří mi překážejí v kariéře? I vůči tomu, kdo přeje jiné straně nebo fandí jinému fotbalovému mužstvu? I vzhledem k příslušníkům jiného náboženství nebo jiné národnosti?

Také od nás vyžaduje vytváření pokoje silnou lásku, schopnou milovat i toho, kdo ji neopětuje, schopnou odpouštět, překonávat nepřátelství a milovat vlast druhého jako svou vlastní. Vyžaduje, abychom se proměnili z bojácných lidí, soustředěných na své vlastní zájmy a záležitosti, v malé každodenní hrdiny, kteří den za dnem slouží bratřím a sestrám a jsou připraveni dát za ně i svůj vlastní život. Vyžaduje od nás také nové srdce a oči, abychom milovali a viděli ve všech kandidáty všeobecného bratrství.

Můžeme se zeptat: „Má tomu tak být i v rozhádaném činžáku? I ve vztahu ke kolegům, kteří mi překážejí v kariéře? I vůči tomu, kdo přeje jiné straně nebo fandí jinému fotbalovému mužstvu? I vzhledem k příslušníkům jiného náboženství nebo jiné národnosti?

Ano, každý je můj bratr a sestra. Mír vzniká právě zde, ze vztahu, který dokážu nastolit s každým bližním. „Zlo se rodí v lidském srdci,“ psal Igino Giordani, „a pro odstranění válečného nebezpečí je třeba odstranit ducha agrese, vykořisťování a sobectví, z něhož válka pochází. Je třeba obnovit svědomí.“

„Svůj pokoj vám dávám.“

Jak nám dnes Ježíš může dávat svůj pokoj? Může být mezi námi přítomen díky naší vzájemné lásce a naší jednotě.4 Tak budeme moci zakusit jeho světlo, jeho sílu a samotného jeho Ducha, jehož plody jsou: láska, radost, pokoj.5 Pokoj a jednota jdou ruku v ruce.

V tomto měsíci, kdy se modlíme za plné a viditelné společenství mezi církvemi, si uvědomujeme pouto mezi pokojem a jednotou ještě silněji. V posledních letech jsme viděli, jak se církve i jednotliví křesťané nasazovali ve společné práci pro mír.

Taková byla naše zkušenost během druhé světové války, když jsme se – několik děvčat – rozhodly, že budeme žít jen pro to, abychom milovaly druhé i sebe navzájem. Byly jsme mladé a bázlivé, ale jakmile jsme začaly žít jedna pro druhou a pomáhat druhým, počínaje těmi nejpotřebnějšími, a sloužit jim i za cenu života, všechno se změnilo.

Jak můžeme svědčit o opravdovém míru, který přinesl Ježíš, když mezi námi křesťany není plnost lásky a když nejsme jednoho srdce a jedné mysli jako byla první komunita v Jeruzalémě?6

Svět se mění a měníme se i my. Musíme pracovat každý podle svých možností, abychom řešili konflikty a vypracovávali zákony, které usnadňují soužití mezi lidmi a národy. Především musíme stavět na tom, co nás spojuje, a tak budeme moci přispívat k vytváření nové mentality míru a pracovat společně pro dobro lidstva.

Když budeme prosazovat a šířit autentické hodnoty, jako je tolerance, úcta, trpělivost, odpuštění a porozumění, pak postoje odporující pokoji budou samy od sebe ustupovat.

Taková byla naše zkušenost během druhé světové války, když jsme se – několik děvčat – rozhodly, že budeme žít jen pro to, abychom milovaly druhé i sebe navzájem. Byly jsme mladé a bázlivé, ale jakmile jsme začaly žít jedna pro druhou a pomáhat druhým, počínaje těmi nejpotřebnějšími, a sloužit jim i za cenu života, všechno se změnilo. V našich srdcích se zrodila nová síla a viděly jsme, že společnost začíná měnit tvář. Začalo se obnovovat malé křesťanské společenství jako semeno „civilizace lásky“. A láska nakonec zvítězí, protože je silnější než cokoli jiného.

Zkusme žít v tomto měsíci tak, abychom byli kvasem nové kultury pokoje a spravedlnosti. Uvidíme, jak se v nás a kolem nás začne rodit nové lidstvo.

Chiara Lubichová

1. srov. Jan 14, 27; 2. srov. Ef 2, 14; 3. srov. Ef 2, 14-18; 4. srov. Mt 18, 20; 5. srov. Gal 5, 22 6. srov. Sk 4, 32.