Foto: Ivana Bužková, Člověk a Víra

Od prvních okamžiků svého působení v čele katolické církve spojuje František dialog s bratrstvím a podle toho také žije. Způsob jeho pontifikátu je burcující.

Často byl nazýván papežem „prvních kroků“. Opravdu byl někým, kdo měl odvahu podniknout kroky, které nikdo předtím neudělal. A možná tuto představu potvrdil také svou smrtí, která nastala den poté, co na Svatopetrském náměstí oslavil s padesáti tisíci lidmi Vzkříšení Páně, v okamžiku možná nejpříhodnější pro návrat do Otcova domu!

Církev, kterou papež Bergoglio zanechává po dvanácti letech svého pontifikátu, je jistě jiná než ta, kterou zdědil po těžkém rozhodnutí Benedikta XVI. k abdikaci.

Církev, kterou papež Bergoglio zanechává po dvanácti letech svého pontifikátu, je jistě jiná než ta, kterou zdědil po těžkém rozhodnutí Benedikta XVI. k abdikaci. Ale také svět se změnil po pandemii a vypuknutí nových válek, z nichž dvě jsou zdrojem vysokého rizika vypuknutí globálního požáru. Terorismus a migrace byly dalšími skutečnostmi, jimiž tento jezuita z Buenos Aires musel proplouvat a které poznamenávaly jeho pontifikát, charakterizovaly jeho rozhodnutí a motivovaly jeho neustálé výzvy a neúnavnou práci pro mír. Právě v této oblasti si nelze nevšimnout, že jedním ze základních slov papeže Františka byl „dialog“. Bylo by zajímavé sledovat, kolikrát jej vyslovil: nikdy se mu to neomrzelo a především byl vždy jeho nositelem.

Jedním ze základních slov papeže Františka byl „dialog“.

Papež František od prvních okamžiků v čele katolické církve spojil dialog s bratrstvím a žil podle toho. Učinil takovým svůj způsob života, upozorňoval na to nejen katolické křesťany, ale i všechny jinak věřící, a to bez jakýchkoli výjimek, dokonce i ty, kteří tvrdí, že nemají žádné náboženské vazby.

Dialog se pro Františka stal způsobem života, povoláním, skutečnou výzvou žít ho každodenně s těmi, s nimiž se člověk neustále setkává, v každé zeměpisné šířce a v každém společensko-politickém prostředí. František jako muž dialogu nás učil, abychom si naslouchali. Kolikrát jsme ho viděli, jak v tichosti obrací svou pozornost k těm, kteří zažívají tragédii migrace, fyzického a morálního násilí, nemoci či jiného druhu. Také před takzvanými „velikány“ tohoto světa často dlouho mlčel, aby pak řekl, co mu leží na srdci.

Z této schopnosti navázat dialog se všemi se také zrodily „oficiální“ nebo, chceme-li, „historické“ činy, jako je dokument z Abú Dhabí nebo některé z jeho encyklik.

Z tohoto důvodu to, co vyslovil, ačkoli to bylo často nepříjemné, bylo vyslechnuto a oceněno, protože on o tom již dříve podal svědectví. Z této schopnosti navázat dialog se všemi se také zrodily „oficiální“ nebo, chceme-li, „historické“ činy, jako je dokument z Abú Dhabí nebo některé z jeho encyklik. Váha těchto dokumentů nespočívá jen v tom, co tvrdí a k čemu vyzývají, ale ve svědectví, z něhož se zrodily. Papež František bude bezpochyby ukazatelem dialogu o budoucnosti lidstva, zejména pro ty, kdo touží po míru a za tímto účelem pracují na setkání kultur a náboženství.

Jeho rozhodnutí setkávat se s komunitami různých náboženství, zejména sunnitského a šíitského muslimského světa, byla jasnou iniciativou dialogu jako reakce na zneužívání náboženství k politickým cílům.

Nezapomínejme, že jeho zvolení přišlo v době, kdy se stále ještě vyskytovalo mnoho teroristického násilí „náboženského“ nebo pseudonáboženského charakteru. Jeho rozhodnutí setkávat se s komunitami různých náboženství, zejména sunnitského a šíitského muslimského světa, byla jasnou iniciativou dialogu jako reakce na zneužívání náboženství k politickým cílům. Proto riskoval i svůj život při návštěvě obtížných zemí, jako je Irák, v době, kdy tam zdaleka nebylo bezpečno.

Je stále příliš brzy na to, abychom mohli zhodnotit tak burcující pontifikát, jakým byl ten Bergogliův, ale nelze popřít, že bude vnímaný jako vzor pro všechny, kdo chtějí žít pro mír a budovat různé formy dialogu a bratrství.

Autor: Roberto Catalano

Zdroj:  https://www.cittanuova.it/1123528-2/?ms=002&se=004