Nad boční lodí našeho kostela se nachází ochoz. Před časem zde vznikla galerie propojená arkádami s prostorem chrámu. V jejím závěru je místnost, malý sál se čtyřiceti židlemi. Jedinečný prostor se zvláštní polohou. Místo na pomezí, na hranici sakrálního a profánního. Příchozí je v kostele a tak trochu není. Není vázán tradičními zvyklostmi chování, současně je spojen s chrámem a obklopen jeho posvátnými kameny. Dobré místo pro dialog, pro setkávání různých světů, lidí „kostelních“ a „nekostelních.“

Před časem zde vznikla galerie propojená arkádami s prostorem chrámu… Dobré místo pro dialog, pro setkávání různých světů, lidí „kostelních“ a „nekostelních.“

Říkáme jim „Večery na ochoze“ a organizujeme je již řadu let společně s místní Českobratrskou církví evangelickou. Na začátku byla touha pozvat do kostela naše „nevěřící“ přátele. Ne proto, abychom je evangelizovali, ale abychom si vzájemně naslouchali a společně něco prožili. Zveme také, jak se říká, „zajímavé hosty“. Většinou to jsou umělci, což plyne z našich přirozených vazeb. Avšak nejde nám v první řadě o kulturu, především se chceme setkat a snad i vzájemně obohatit. Také nechceme zůstat na nějaké vnější společenské rovině. Našich hostů se proto ptáme v rozhovoru, který je součástí každého večera. Otázky jdou často „na tělo“. Mluvíme o hodnotách, smyslu života, pohledu na církev, náboženství, ale též o obsahu představených uměleckých děl, procesu jejich vzniku… Často jsme strženi hlubokou atmosférou, v níž se otvírají důležité, někdy palčivé otázky, které máme všichni. Někdy zazní i originální pohledy, které by mohly vést ke kontroverzi. Zde nám pomáhá umění. Přítomnost hudby, výtvarných děl či přednes poezie a literárních textů dává příležitost k doznění toho, co bylo vysloveno, a umožňuje společný prožitek, sdílenou radost z krásy, okouzlení, které je někdy výmluvnější než jakákoliv slova.

Naposledy jsme pozvali Zbyňka, konceptuálního umělce střední generace. Ve své práci využívá video, texty, instalace a vytváří též experimentální filmy. Za svoji práci již získal řadu ocenění. Orientovaný je levicově, ovlivněný marxismem, vzdělaný. Přiznal, že díky své věřící manželce se už nemůže označit za ateistu. Promítal nám své krátké filmy a četl ze svých textů. Klavírními improvizacemi nás těšil mladý muzikant Jakub. Rozhovor ve druhé části setkání byl otevřený, zapojili se někteří účastníci. Závěrem zaznělo neradostné konstatování týkající se nenaplněných nadějí lidstva poslední doby. Nejprve je vyvolal komunismus, který předložil utopickou vizi osvobození člověka a naplnění všech jeho potřeb. Dnes je to liberální demokracie, jejíhož rozpadu jsme svědky takřka „v přímém přenosu“.

Večer pomalu spěl ke konci, bylo třeba ho nějak uzavřít. Těžké, bolestně zneklidňující téma v nás ještě doznívalo. Viselo v prostoru jako otevřená rána. Byl jsem rád, že se nikdo z přítomných věřících neuchýlil k vyjádření nějakého náboženského východiska. Byla by to, v této chvíli, jen slova. Cennější bylo zůstat s těmito našimi bratry v této znepokojující nejistotě. Být s nimi a ne hlásat. Spolu s evangelickým farářem Markem jsme poděkovali přítomným a pozvali je na příští setkání.

Byl jsem rád, že se nikdo z přítomných věřících neuchýlil k vyjádření nějakého náboženského východiska. Byla by to, v této chvíli, jen slova. Cennější bylo zůstat s těmito našimi bratry v této znepokojující nejistotě. Být s nimi a ne hlásat.

Dlouho jsme se nemohli rozejít, v takovéto sestavě se nevídáme často. Několik dobrovolníků stěhovalo elektrický klavír, já jsem ještě běžel zamknout boční dveře na kůr, kde je v přízemí toaleta. Zastavila mě však Martina, která hrála na večerní mši: „Nechoď, já tam ještě stejně musím, mám na kůru maso.“ „Maso na kůru? To zní jako název nějaké surrealistické básně.“ Zasmáli jsme se tomu. Prozaický fakt nákupu, ponechaného někde v chládku u varhan, dostal po prožitém večeru symbolický, takřka nadreálný význam. Propojování zdánlivě nesourodých a vzdálených realit patří k našemu životu. Ostatně křesťanství v sobě skrývá trvalé napětí mezi tělem a duchem. Je to naše cesta. Ale někdy na ní s překvapením zjistíme, že napětí a protiklady jsou jen zdánlivé a můžou vyústit v hluboké souznění a jednotu.

Propojování zdánlivě nesourodých a vzdálených realit patří k našemu životu. Ostatně křesťanství v sobě skrývá trvalé napětí mezi tělem a duchem. Je to naše cesta. Ale někdy na ní s překvapením zjistíme, že napětí a protiklady jsou jen zdánlivé a můžou vyústit v hluboké souznění a jednotu.

Napsal a kresbou doprovodil Petr Štěpán

Nové město 5/2026