Na snímku prezident Václav Havel na oslavě 70. narozenin kard. Miloslava Vlka. Foto: Markéta Jírů

Dnes, 18. března, uběhlo již devět let ode dne, kdy v roce 2017 zemřel kardinál Miloslav Vlk. V této souvislosti přinášíme jeho úvahu, která koresponduje s jeho životním odkazem a s přípravou na Velikonoce.

Drazí bratři, drahé sestry,

poslední zastávka na naší pouti: Kristův kříž! V našich domovech a všude, kde se setkáváme, visí obvykle kříž. Na krku, na klopě – kříž. V tradičních křesťanských oblastech potkáváme kříže u cest, na rozcestích, samozřejmě v našich chrámech, u oltářů – všude kříž! Své modlitby, zvláště společné při liturgii, začínáme tím, že na sebe pokládáme kříž. Možná až příliš jsme si zvykli na tyto symboly. Dnes tu stojíme před skutečným Kristovým křížem, který zastupuje všechny kříže, které jsem zmiňoval. Je to živý Kristův kříž. O jeho nálezu a ověření pravosti jste slyšeli.

Mně tu dnes nejde o historické zajímavosti, ale o setkání s Kristovým křížem, na kterém Kristus visel a který je prosáklý Kristovou krví. Vedle Turínského plátna je to nejvzácnější hmotná relikvie, úzce a přímo spojená s Ježíšem Kristem.

Kříž, před kterým stojíme, je jako nástroj spásy centrem Božích plánů, prochází dějinami spásy. Abychom si to přiblížili, vybrali jsme dva důležité biblické texty, které jsou živou výpovědí o Ježíši Kristu ukřižovaném a jeho kříži: 53. kapitolu Izaiášových proroctví o muži bolesti a slavný Pavlův prvokřesťanský oslavný hymnus na ukřižovaného Ježíše Krista. Tyto inspirované texty mají na závěr naší pouti vsadit kříž, živý kříž do našeho života.

Slavný Izaiášův text o muži bolesti, který se čte o každém Velkém pátku, dobře znáte. Víte, že Ježíš na svém kříži nesl všechny hříchy celého světa, všech dob, a je usmířil a získal jejich odpuštění. Nejen hříchy, které byly spáchány do té doby, ale i naše současné hříchy a všechny hříchy budoucích generací. Chceme si tu uvědomit, že to bylo na tomto kříži, na němž byly smyty naše hříchy! Mám hlubokou touhu udělat aspoň malou pauzu, abychom to vnímali: Na tomto kříži byly smyty moje hříchy! Tento kříž působí, když mě kněz rozhřešuje!

Vedle této nesmírně hluboké skutečnosti naší víry, našeho života, chci dnes živě do svého nitra přijmout i druhou větu: „Muž plný bolesti, zkoušený nemocemi…“ „Byly to naše nemoci, které nesl, naše bolesti na sebe vzal.“ Tedy nejen tíha hříchů, ale i obrovské břemeno utrpení, bolestí a nemocí všech dob, minulosti i současnosti. Proto se Ježíšovo utrpení nedá s ničím na světě, v celé historii lidstva srovnat. Pro Ježíše Zmrtvýchvstalého neběží čas, není jen minulost a budoucnost, je věčné teď. A když tedy já jsem nyní ponořen do bolestí a utrpení, znamená to, že on to vše na sebe vzal už dávno, předem. A já si uvědomuji, že za mým dnešním utrpením stojí Ježíš, nesoucí ho se mnou. Jestliže já ho přijmu, obejmu, spojuji se v té bolesti s ním, který na sebe už předem mé bolesti vzal. V nich se setkávám s ním. Hluboké tajemství, hluboká skutečnost. Ježíš skrytý za mým utrpením – možnost setkání s ním, skrytým. Dávám svému utrpení jméno: Jsi to ty Zdrcený, ty Opuštěný…

A takto s ním v hlubokém objetí cítím, že jsem mu blízko, často pak vnímám pokoj, osvobození. Hle, živý kříž v mém životě. A kříž je nerozlučně spojen se vzkříšením. Svatý Pavel i nám píše: „To smýšlení v sobě mějte, které bylo v Kristu Ježíši.“ Živý kříž před námi, který smývá naše hříchy, Ježíš ukřižovaný, skrytý za našimi bolestmi a utrpením. To je tajemství tohoto zastavení. Tomu tajemství se klaním, s ním pak odcházím dále do života…

Kardinál Miloslav Vlk

(Publikováno v časopise Nové město 4/2009, str. 4, ze zamyšlení proneseného 11. listopadu 2010 v bazilice Svatého Kříže jeruzalémského v rámci národní děkovné pouti za návštěvu Svatého otce v České republice, in: Jiří Zajíc a kol., Bůh blízký, V rozhovoru s kardinálem Vlkem, str. 160-161.)

Redakce Nového města nabízí (za poštovné) publikaci VZPOMÍNÁNÍ NA KARDINÁLA MILOSLAVA VLKA (speciální vydání časopisu 5-6/2017), která na 56 stranách přináší množství fotografií a vzpomínek na život této významné osobnosti. Kontakt: redakce@novemesto.cz, tel.: 721 630 119. Zde dvě ze vzpomínek:

Je třeba děkovat

Naše poslední setkání se odehrálo na metabolické jednotce Všeobecné fakultní nemocnice na Karlově náměstí. Nesli jsme mu se spolubratrem eucharistii. Bylo to v den, kdy se mu přitížilo. Přijal nás bratrsky. Objetí, několik slov, krátký obřad před svatým přijímáním. Po krátké modlitbě se ptám. „Mílo, pověz nám, zda bys něco potřeboval, chtěl bys něco říct? S velkou přesvědčivostí odpovídá: „Je třeba Pánu Bohu za všechno děkovat, děkovat, děkovat.“ Byla to mimořádná chvíle. Nadpřirozená odpověď. Svědectví o síle, kterou mu Bůh dopřál. A je to také silný odkaz pro nás, kteří ještě putujeme.

Miroslav Šimáček, arciděkan, Ústí nad Labem

Já tady rostu…

(…) Jedna z radostných příhod asi deset dnů před koncem jeho života. Když už nebyl sám schopen vstát z lůžka a přemístit se do nemocničního křesla k pokusu o jídlo, chtěla jsem mu pomoci a měla jsem trochu obavy, aby neupadl a neublížil si. Přisunula jsem mu chodítko, aby měl pevnou oporu a jaké bylo moje překvapení, když se vztyčil, a on nemocný stál proti mně maličké vzpřímeně jako hora. Udiveně jsem mu řekla: „Ty jsi ale veliký.“ On se svým pověstným humorem, člověk deset dnů před smrtí, mi řekl opět s úsměvem: „To víš, já tady rostu.“

Jak hluboká byla jeho víra a láska ke Kristu na kříži, se ukázalo pár hodin před jeho smrtí. Už nemohl mluvit, velmi těžce dýchal a upadal do hlubokého spánku. Byla jsem právě u něho a doprovázela ho drobnými ošetřovatelskými úkony a tichou modlitbou. Náhle zřetelně řekl: „Nejkrásnější král….“ zbytku slov už nebylo rozumět. Zeptala jsem se ho: „A kdo to je?“ Odpověděl: „Ježíš na kříži.“

Tolik věrnosti Ježíšovi na kříži. Z celého srdce děkuji za život pana kardinála a Bohu jsem vděčná, že mě postavil do téhle služby, která mě na celý život obdarovala.

Jana Sochorová, osobní lékařka