Barbara a Paolo Roveovi stáli u začátku projektu Up2Me. Tento rok přijali pozvání a přijeli na společný víkend lektorů z České a Slovenské republiky. Při této příležitosti jsme jim položili několik otázek.

S jakým očekáváním jste do Čech přijížděli a co pro vás bylo důležité?

B: Víme, že čeští a slovenští tutoři Up2Me se ještě nikdy takto společně nesetkali, a tak jsme to vnímali jako jedinečnou příležitost slyšet zkušenosti a zprávy z jednotlivých kurzů. Bylo to pro nás velice užitečné. Chtěli bychom zkušenosti z těchto dvou zemí zase předat při kurzech jinde po světě.

P: I v jiných státech se snažíme podporovat lektorské páry ve vzájemném setkávání a sdílení, ale většinou se to děje online. Musím říci, že díky zážitku z těchto dnů v České republice jsme i my nově pochopili, jak je důležité se setkávat osobně, a proto doufáme, že to bude možné zrealizovat i jinde.

Nehledáme však nějaké supermanžele, ale manželské dvojice, kterým se daří být ve spojení s druhými…

Každá rodina má hodně závazků, děti, zaměstnání, různé aktivity. Nehledáme však nějaké supermanžele, ale manželské dvojice, kterým se daří být ve spojení s druhými, protože naším cílem je jednota a jen se vzájemnou pomocí je možné jít společně dopředu.

Věnujete se mladým mnoho let, ale jaké byly vaše začátky? Jak se zrodilo toto rozhodnutí dávat svůj čas dalším lidem?

P: Když nám bylo 16 nebo 17 let, poznali jsme společně mladé z Hnutí fokoláre, gen. S nimi jsme v těch letech prožívali velice krásné a hluboké zkušenosti. Po nějaké době jsme se zasnoubili a měli svatbu. Bylo pro nás téměř automatické, že jsme se i jako mladá rodina chtěli angažovat pro mládež. Pokračovali jsme tedy a snažili se darovat svůj čas nejen své rodině a zaměstnání, ale také Hnutí fokoláre v diecézi, kde jsme žili. Vždy jsme měli z kontaktu s mladými mnoho pozitivních zkušeností, ať už jako snoubenci nebo novomanželé, a to přetrvává dodnes.

Takže potom jste si zvolili Up2Me nebo Up2Me si zvolilo vás?

B: Naše začátky v Up2Me byly docela zajímavé. Naprostou náhodou jsme se zúčastnili jednoho setkání, které se také týkalo formace v citové oblasti v oblasti sexuality. Byl to jiný koncept, který už běžel. Abych řekla pravdu, z naší strany byla tehdy účast spíš dobrý skutek, protože jedni manželé nás požádali, abychom je tam zastoupili. Právě na tom setkání jsme se seznámili s dalšími animátory mladých a vznikla myšlenka kurzu Up2Me.

P: Pak se do toho zapojili další přátelé, rodiny a animátoři po celém světě a také hodně odborníků. A pod rukama nám začala narůstat skutečnost, kterou bychom si nikdy předtím neuměli představit.

Jak jste vybírali jméno pro tento projekt?

B: Jméno bylo na samém začátku jiné. Program se jmenoval Teens Life Project. Když jsme se ale rozhodli tuto značku úředně registrovat, zjistili jsme, že takový název již existuje. Jedna naše spolupracovnice, Američanka, navrhla název Up2Me. Líbilo se nám, že to skvěle vyjadřuje svobodu těch, kterým je projekt nabídnut, je jen na nich, jakou volbu ve svém životě udělají.

Název Up2Me skvěle vyjadřuje svobodu těch, kterým je projekt nabídnut, je jen na nich, jakou volbu ve svém životě udělají.

Během testování projektu se na revidování Up2Me podílelo mnoho lektorů z různých zemí i kontinentů. V čem vidíte přínos mezinárodního kontextu?

P: Je výhodou i výzvou. Vždy jsme byli velmi osloveni tím, že potřeby mladých jsou stejné po celém světě a že jejich požadavky na témata jsou si všude velice podobné. Mladí sledují internet v Africe, v Asii, v Americe, v Evropě… všude stejným způsobem. Mezinárodním tým nám pomáhá, aby témata byla univerzální a vhodná pro všechny. Zároveň jsme si ale vědomi toho, že je vždy zapotřebí i určitá inkulturace. To znamená, že materiály, které připravujeme – písně, videa, hry a další – jsou potom v jednotlivých národech a kulturách upravovány podle jejich kulturně-sociálního kontextu.

V Hnutí fokoláre je podstatnou součástí života úsilí o jednotu, o dialog. Promítá se to nějak do průběhu setkání?

P: Up2Me se dotýká některých témat, o kterých ve světě nebo i uvnitř církve probíhají složité diskuse. Moc se nám proto zvlášť líbí jeden aspekt kurzu. Než se začnou hledat odpovědi na určité otázky, lektoři se snaží děti naučit, jak vést hluboký dialog, jak navzájem naslouchat jeden druhému, aby se hned nevstupovalo do negativního posuzování. Pravda může mít často mnoho různých projevů a svět dnešní doby potřebuje lidi, kteří dokážou vést dialog a umí respektovat druhé.

Než se začnou hledat odpovědi na určité otázky, lektoři se snaží děti naučit, jak vést hluboký dialog, jak navzájem naslouchat jeden druhému, aby se hned nevstupovalo do negativního posuzování.

B: Děti už dnes žijí v multinárodním prostředí, a tak je pro ně taková výchova důležitá. Je to výchova k tomu, aby dokázaly přijímat názor druhého, jinou kulturu, mentalitu, aby dokázaly přijmout celý svět a nedocházelo ke střetům, když ten druhý má jiné názory.

Lektoři z Hnutí fokoláre v České republice a na Slovensku přizvali k lektorování kurzu Up2Me i manželské dvojice z jiných hnutí a charismat. Jaký na to máte názor?

P: Je to téma, které nás velice přitahuje. Hnutí fokoláre usiluje o žití evangelia, o vytváření jednoty všude, na všech úrovních. Po začátcích Up2Me, kdy jsme projekt prověřovali, si nyní uvědomujeme, že je velice důležitá tato fáze otevřenosti. Můžeme nabídnout tento malý nástroj dalším lidem a zase od nich obdržet připomínky a návrhy na inovaci. Proto bych chtěl říct, že nás v těchto dnech nesmírně potěšilo, že tu byly manželské dvojice od salesiánů, protože i to je způsob, jak můžeme jít dopředu společně jako církev.

B: Zdá se nám, že tuto otevřenost jsme sami nehledali, ale tak jako všechno v Up2Me se zrodilo ze života, z požadavků, ze vzájemného poznávání, i toto je způsob, jak můžeme žít synodalitu, ke které nás církev vyzývá… my takto dáváme do společného všechny své síly a ideje spolu s mnoha lidmi dobré vůle, bez jakýchkoliv bariér, bez rozdílů.

Připravuje se také kurz pro malé děti. Čím se liší od těch ostatních?

B: Ano, připravuje se program pro děti od 4 do 8 let, předpokládáme tam zapojení celé rodiny včetně malých sourozenců. Určité části budou formací jen pro rodiče. Bude to především o tom, jak se vyrovnávat s emocemi, součástí bude hodně her, tancování, ale i úkolů na doma, které rodina bude moci dělat mezi jednotlivými setkáními.

Co je největším snem týmu Up2Me?

P: Máme mnoho snů. Přestože Up2Me má solidní základ v křesťanském pohledu na daná témata, studujeme možnosti, aby to mohl být i projekt laický, který by bylo možné nabídnout všude. Takže možná naším největším snem je, aby se Up2Me mohlo rozšířit – někde už tomu tak trošku je – i mimo katolické prostředí. Máme již určité zkušenosti například z prostředí pravoslavné církve. Nyní jsme byli požádáni, abychom vše přeložili do arabštiny… Dochází k rozvoji, který bychom si nikdy nedokázali představit. Jsou to cesty, které – jak se nám zdá – otevírá před námi Bůh a my se jen snažíme po nich jít.

B: Up2Me není náš projekt a pokaždé jsme překvapeni novými skutečnostmi, které vznikají. Myslím, že nejde o to mít nějaký sen, ale spíše se nechat překvapovat Bohem a vidět, co on pro nás připraví, protože to určitě bude velmi krásné.

Za rozhovor děkuje Zuzana Výbošťoková, za překlad děkujeme Eduardě Macháčkové