Ilustrační foto: Pixabay

Možná to znáte. Možná jste také členy několika whatsappových nebo jiných skupin – sdružujících příbuzné, sousedy, lidi z farnosti nebo ze společenství. Na jedné straně je to výborný komunikační prostředek. Na straně druhé to ale může být virtuální prostor, který přináší nadměrné množství zpráv. Ty jsou často nepotřebné, někdy emocionálně vypjaté nebo nevhodné. Uživatelé se mohou cítit touto komunikací zahlceni nebo je může unavovat. Jak by se ve skupinových chatech mělo správně komunikovat? Jaké zprávy sem patří a které není vhodné do skupiny posílat? Zeptali jsme se psycholožky Lucie Kotkové.

V první řadě je potřeba znát své vlastní možnosti a hranice. Každý máme jinou míru potřeby komunikace s druhými. Někdo si u nezávazného hovoru s ostatními odpočine, někoho takový hovor naopak vyčerpává. Znát svou míru je nezbytné proto, abychom nebyli sociálně zahlcení či abychom brzy nevyhořeli. Je to podobné jako s návštěvami. Někdo je vítá kdykoli, má stále dveře otevřené, jiný potřebuje o návštěvách vědět s předstihem a sám se rozhodnout, jestli o ně stojí. Stejně tak je tomu i v online komunikaci. Někomu časté zprávy udělají radost a někdo si při cinknutí telefonu povzdechne. Uvědomit si, jak jsem na tom konkrétně já, je důležité.

Pokud skupina sdružuje rodinu či velmi blízké přátele, je přirozené, že si přes chat sdělujeme i osobní záležitosti, fotografie, napíšeme si, co prožíváme, co potřebujeme apod. Opět i zde by mělo platit, že na zprávy nemusím reagovat hned, mohu si je přečíst později, až budu mít čas nebo chuť, stejně tak nemusím na všechno reagovat a vše okomentovat.

Pokud jde o farní či jiná společenství, komunikace by měla být věcnější, měla by obsahovat informace, které je potřeba předat rychle většímu množství lidí, kdy a proč se sejdeme, co je potřeba udělat apod. Osobnější komunikace do takových chatů nepatří i proto, že je v nich zapojeno větší množství lidí a důležité informace se pak mohou ztrácet v nánosu sdílených vtipů, stížností na počasí či informací o tom, v jakém obchodě mají máslo v akci. Pokud se to děje, je dobré si v rámci skupiny tento nešvar pojmenovat a nastavit pravidla pro příspěvky, které sdílíme. Není problém, aby si komunikacechtiví účastníci založili vlastní skupinu, kde mohou sdílet i věci takového charakteru.

Velkou nevýhodou online komunikace je nemožnost doprovodit slova neverbální komunikací. Proto se může stát, že zpráva vyzní jinak, než ji odesilatel myslel, adresát nepochopí ironii či vtip, může si vzít osobně něco, co tak nebylo zamýšleno. Tím, že nevidíme vzájemně své reakce, nemůžeme reagovat a dovysvětlit či upřesnit sdělení. Vždy je třeba s tímto rizikem počítat a snažit se o to, aby zpráva nevyzněla dvojznačně a neublížila tomu, kdo ji čte. Pokud já sám dostanu zprávu, které nerozumím nebo která se mě dotýká, je důležité se ozvat a ptát se, jak to ten člověk myslí. Jinak riskujeme zbytečná nedorozumění a někdy až narušení vztahů.

Lucie Kotková