Foto: Pavel a Hana Markovi se svou rodinou, Vánoce 2018.

Druhý ročník Ceny vděčnosti manželům a rodičům Omnia vincit amor proběhne 15. května 2024 v pražském Kaiserštejnském paláci. Pořádající Aliance pro rodinu vybrala a ocení pět manželských párů za jejich svědectví o hodnotě rodiny. Mezi oceněnými jsou též Hana a Pavel Markovi ze Strakonic, s kterými Nové město přineslo několik rozhovorů. Mají zkušenosti s rodičovstvím deseti dětí, z nichž osm osvojili z dětského domova, a s doprovázením dcery bojující s těžkým onkologickým onemocněním.

Své rodičovství v jednom rozhovoru popsali těmito slovy: „Snažíme se být rodiči deseti dětí, z toho je osm přijatých. Zpětně si uvědomujeme, jak moc nás to formuje, obohacuje a otevírá nám to nový náhled na hodnoty v životě. U dětí, které jsme postupně přijímali ve velmi raném věku, jsme se nesnažili zjišťovat jejich minulost nebo rodinné zatížení, ale snažili jsme se je přijímat takové, jaké byly. Učilo nás to pokoře, a to zvláště v jejich dospívání, které v některých případech bylo velmi bouřlivé. Prožívali jsme jejich úspěchy i nezdary, také odchody a návraty, ale vždy jsme se snažili si uvědomit, že jsme jim vstoupili do života a jsme téměř jediní, kteří jim v životě můžeme pomoci, pokud o to budou stát.“ [1]

V roce 2018 připojují zkušenost o prožívání těžké nemoci dcery Barbory, o velkém počátečním šoku i pomoci okolí: „Od samého začátku nám projevilo podporu tak velké množství lidí, že se nám to až zdálo neskutečné (…). Pomoc přicházela velmi konkrétní. Bylo hmatatelně cítit množství modliteb přátel a také Díla Mariina. Odslouženy byly desítky mší, a jak jsme později zjišťovali, tak do modliteb se zapojili i lidé, kteří Báru ani osobně neznali. Projevovalo se to nejenom rychlým pooperačním hojením, i k údivu lékařů, ale také naším vnitřním klidem a hlavně u Báry silou pokračovat ve studiu a i přes komplikace odmaturovat. To ale neznamená, že bychom stále neměli strach z dalšího vývoje nemoci.“ [2]

Po deseti letech života s onkologickým onemocněním se, v necelých 26 letech, Bářina životní pouť naplnila.

Hana Marková vyprávěla: „Přes modlitby celé farnosti i přátel ze společenství Hnutí fokoláre a přes veškeré úsilí lékařů se zdravotní stav Báry horšil, až na svátek sv. Valentýna v únoru letošního roku (2019) odešla do nebe. My jsme si i přes veliký smutek začali uvědomovat milosti, které jsme si vymodlili: Dostali jsme deset let času, abychom se na tento okamžik připravili. Pro její typ nádoru je tak dlouhá doba opravdu výjimečná. V určitou chvíli Bára se svou nemocí přestala být jen ‚naše’ Bára a začala to být Bára celé farnosti. Všichni jí pomáhali.“

Pavel Marek doplňuje: „Já jsem díky svému částečnému ochrnutí po mrtvici musel zvolnit pracovní tempo a měli jsme s manželkou dostatek času, a to zvláště v posledních měsících, se Báře plně věnovat. Hlavní tíha péče byla určitě na manželce. Když už se Bára nemohla pohybovat a nebyli doma ostatní sourozenci, kteří se snažili všemožně pomáhat, musela všechno zvládat Hanka sama. Já byl maximálně schopen přidržet nebo tlačit po bytě vozík s Bárou, ale mohl jsem sedět u Bářiny postele a s manželkou jsme se střídali při čtení knížek. Měl jsem dost času na vyprávění i naslouchání a některé rozhovory s Bárou byly silné. Měla vždy na mysli ostatní lidi, hlavně sourozence, kamarády, nemocné příbuzné, i lidi z farnosti. Zcela spontánně několikrát opakovala: smrti se už nebojím. Jen jí dělalo starost, že my budeme smutní.“ [3]

[1] Nové město 3/2014.

[2] Nové město 4/2018.

[3] Nové město 6/2019.