Netradiční příspěvek k ekumenismu aneb nová cesta ke smíření
U Centra Mariapoli v citadele Hnutí fokoláre v Praze-Vinoři je pravidelně vidět zaparkovaný autobus s označením „Bundeswehr“. V ty dny má Peter Wezel, fokolarín německého původu, vždy napilno. Přijíždějící němečtí vojáci se v rámci projektu „Smíření přes hranice“ seznamují s důsledky nacismu a totality.
- Jak vznikla tato spolupráce překračující hranice?
Po sametové revoluci bylo třeba obnovit vojenské kaplanství v České republice, které bylo zrušeno komunistickým režimem. Tohoto úkolu se společně ujali současný plzeňský biskup Tomáš Holub a evangelický pastor Jaromír Dus. Mons. Tomáš Holub byl tehdy hlavním kaplanem Armády České republiky.
Výsledkem této evangelní spolupráce byl kontakt pastora Duse s evangelickou vojenskou kaplanskou službou německých ozbrojených sil Bundeswehru. Pravidelně pořádají duchovní cvičení, která se konají v různých evropských zemích. Díky známosti s pastorem Dusem se zrodil projekt „Smíření přes hranice“.
- Co je cílem tohoto projektu?
Cílem je předávat znalosti o historii vztahů mezi Němci a Čechy a zejména připomínat události z doby nacismu, aby bylo možné lépe se navzájem pochopit, snížit napětí mezi národy a revidovat předsudky.
Pastor Jaromír Dus hledal ubytování pro skupiny vojáků z Německa a našel Centrum Mariapoli ve Vinoři. Toto zařízení bylo nejen moderní, pohodlné a čisté, personál přátelský a zdvořilý, ale nabízelo také duchovní ovzduší. Díky tomu se Vinoř stala nedílnou součástí tohoto projektu. Do Prahy každoročně jezdí deset až patnáct skupin německých vojáků, na letošní ročník se přihlásilo skupin jedenáct. Těchto rekolekcí se účastní nejen protestantští křesťané, ale také katolíci, stejně jako lidé bez náboženského vyznání i lidé, kteří patří k jinému než křesťanskému náboženství, například muslimové.
- Jaká je tvoje úloha v tomto projektu?
Když pastor Jaromír Dus oslavil své 80. narozeniny, chtěl odejít do důchodu a omezit své pracovní aktivity. Proto se v Centru Mariapoli zeptal, zda by se nenašel nějaký nástupce, který by nadále udržoval kontakt s německou vojenskou kaplanskou službou a doprovázel skupiny zde v České republice. Protože žiji v České republice již přes 20 let a trochu ovládám češtinu a zároveň mluvím německy, byl jsem požádán, zda bych se tohoto úkolu nemohl ujmout. Od té doby – zhruba od roku 2016 – organizuji pobyty německých vojáků zde ve Vinoři, doprovázím je po Praze, do Terezína a do Lidic.
- Jaké jsou zážitky a dojmy účastníků z pobytu v Praze a v České republice?
Všichni jsou vždy ohromeni krásou Prahy, ale obzvlášť mě překvapuje – a oni to vždy zdůrazňují – jak je město čisté a lidé přátelští! Návštěva Terezína a Lidic proniká většině lidí hluboko do morku kostí a ukazuje i s odstupem desítek let, jakého zla jsou lidé schopni! Že je třeba udělat vše pro to, aby se to už nikdy neopakovalo.
- Máš nějaký osobní zážitek z doprovázení německých vojáků?
Pro mě je tento úkol příležitostí žít náš ideál jednoty, tedy milovat, sloužit a jako katolík přispět malým, ale konkrétním příspěvkem k ekumenismu. Snad také díky mé osobní pomoci se skupiny k nám vracejí a také předávají tip k účasti na projektu a návštěvě Prahy a České republiky dalším. Mé nasazení je přínosem i pro samotné Centrum Mariapoli.
Za rozhovor děkuje Petr Ettler