Foto: Unsplash

Často slýcháme dnešní matky říkat, že matky v minulosti nemusely vynakládat stejné úsilí jako ony, aby děti vychovaly, vedly je ke vzdělání, zasvětily je do tajemství života, usměrňovaly je při výběru přátel, školy, nemusely se starat o správné používání technologií a sociálních sítí a podobně. Položme si však otázku: jaká je vlastně role matky?

V tomto článku se budeme věnovat čtyřem aspektům:

matka jako zrcadlo
dostatečně dobrá matka
matka jako okno do světa
etapy mateřství
Role matky jako zrcadla

Dnešní společnost je nepochybně složitější než společnost před několika desítkami let, a proto lze předpokládat, že i role matky je o něco komplexnější. Nicméně – a tady si možná nezískáme přílišnou oblibu – úloha matky (skutečné a jediné poslání matky) se vůbec nezměnila.

Matka má být pro své dítě zrcadlem – odráží první pohled dítěte na sebe sama, který je důležitý pro utváření jeho identity, stejně jako pohled plný důvěry vůči ostatním.
Zamysleme se nad tím, jakou moc má matka: dítě, které vidí pohled své matky, si osvojuje pohled na svět a skrze něj nachází své místo ve světě.
A co víc: v tomto pohledu vidí samo sebe a začíná rozvíjet svou identitu.

Dostatečně dobrá matka
Podle britského pediatra a psychoanalytika Donalda Winnicotta (1896–1971) lze matku považovat za „dostatečně dobrou“: při narození dítě neexistuje jako jedinec, ale je součástí dvojice a je spjata s vnější realitou, protože si neuvědomuje hranice mezi vnitřkem a vnějškem (symbiotický vztah). Pro správný vývoj dítě nepotřebuje dokonalou matku, ale spíše dostatečně dobrou matku, která reaguje na potřeby novorozence a podporuje jeho pocit všemohoucnosti.

Příliš přítomná matka, která dítěti nikdy nedovolí zažít pocit frustrace nebo si postěžovat, samostatně objevovat nebo vidět něco, co mu sama neukazuje, či něco, co není zaměřeno na ni, nakonec v dítěti vytváří závislost, která se časem stane zdrojem neštěstí.

Stručně řečeno, všudypřítomná matka, která zná všechny odpovědi ještě dříve, než dítě položí otázky, všemocná, protože má na všechno vliv – a když se jí něco vymkne z rukou, cítí se provinile – není dobrou matkou. Dokonalé matky vychovávají nemocné děti. Zní to absurdně, ale je to tak.

Být oknem do světa
Zrcadlový pohled, který je nezbytný na počátku života novorozence, se mění v „okno do světa“. Počáteční splynutí je nevyhnutelné, vyžaduje si ho sama příroda: dítě a matka jsou jedno, nikdo nemůže do tohoto vztahu vstoupit.

Ale pak se zrcadlo rozbije, musí se rozbít. A ze zrcadla se stává okno. Matka se otevírá a bere dítě s sebou: umožňuje mu objevovat svět, prožívat svou jedinečnost, poznávat svým tělem, bez zprostředkování. Dítě si strká předměty do úst, naslouchá, hýbe se, padá, nachází v sobě sílu vstát, ptá se… Dítě může kráčet samo, aniž by mu v tom dospělý bránil: nové cesty představují přátelství, sport, hygienické a stravovací návyky, školní povinnosti. Dobrá matka se v určitém okamžiku stáhne do pozadí.

Stručně řečeno, všudypřítomná matka, která zná všechny odpovědi ještě dříve, než dítě položí otázky, všemocná, protože má na všechno vliv – a když se jí něco vymkne z rukou, cítí se provinile – není dobrou matkou.

Fáze mateřství
Jak být dostatečně dobrou matkou? Představíme si tři fáze mateřství:

– Být vždy nablízku: v prvních měsících života dítěte jde o fyzickou a emocionální přítomnost, zajištění péče o zdraví a čistotu dítěte, krmení. Dítě potřebuje cítit, že je tu někdo, kdo ho chrání a stará se o něj. Vytváří se tak pouto důvěry, základ a odrazový můstek pro budoucí mezilidské vztahy.

– Být přítomná uvnitř: v následujících letech se dítě naučí zůstat i bez fyzické přítomnosti matky, protože si o ní vytvoří trvalý mentální obraz. Ví, že se jeho maminka do školky vrátí, ví, že ho prarodiče neopustili, ví, že je milováno, i když mu není vždy ve všem vyhověno a někdy prožívá frustraci.

– Zůstat v pozadí: ve věku 8–10 let je nutné, aby se matka jako všemocná postava, která dokáže vyřešit všechny problémy, postupně vytratila a zůstala v pozadí. Svou transparentností vytváří prostor pro nového člověka.

To dokážou jen matky, které nejsou vůči světu nedůvěřivé, které se nebojí, že zasely zlo, které věří v dobrotu dítěte, které přivedly na svět.

Ano, protože matka není jen ta, která dítě porodí, naučí ho chodit, přijímá ho a chrání, ale také ta, která ho v určitém okamžiku nechá odejít. Když rodič nedovolí svému dítěti pohybovat se samostatně, upírá mu život a drží ho ve slepé uličce.

Zkusme si představit, co by se stalo s matkou, kdyby se nějakým zvláštním procesem rozhodla, že dítě, které nosí, neporodí v stanoveném termínu. Matka by zemřela a dítě s ní.

Pokud matka nedovolí dítěti se vzdálit, pokud mu neumožní odstup a není schopná se vymanit ze symbiózy, je to cesta ke smrti. Z psychologického, nikoli fyzického hlediska to vede ke zániku vztahu. Některé matky si své děti ve věku 8 až 10 let stále drží pevně u sebe. Tyto děti ve škole fungují velmi dobře, například se chovají slušně a jsou vždy zdvořilé, ale chybí jim sebevědomí, potřebují uznání dospělých, mají problémy ve vztazích s vrstevníky a bojí se, že nesplní očekávání rodičů. Nebo jsou to děti, které jsou apatické a nemají zájem o věci kolem sebe, neumí se rozhodovat.

Ano, protože matka není jen ta, která dítě porodí, naučí ho chodit, přijímá ho a chrání, ale také ta, která ho v určitém okamžiku nechá odejít.

Závěr
Být matkou je dnes velmi náročné, ale rozhodně krásné a fascinující. Vzorem pro matky je Maria, matka krásné Lásky, která se nenechala odradit tváří v tvář nesmírnému úkolu vychovávat Boží dítě. Prosme ji o ochranu a pomoc. Bude nás vést s něhou a péčí.

Ezio Aceti

převzato od slovenské redakce Nového mesta

nm.sk