Foto: Pixabay

Jak ovlivňuje dětství užívání mobilního telefonu? Jaká nastavit pravidla? Čemu by rodiče měli věnovat pozornost? O tom všem píše pro Nové město psycholožka a psychoterapeutka Ilona Špaňhelová.

Když jsem napsala nadpis, hned mě napadlo rčení „Dobrý služebník, zlý pán“. Pokud se chceme podívat na to, jak děti používají mobil, je jistě důležité zamyslet se nad tím, jak jej používáme my rodiče.

Dospělý – příklad pro dítě

My jsme totiž velkým příkladem pro dítě. A tak se na chvíli zamysleme. Používáme mobil vždy jenom k tomu, když chceme něco zjistit, něco druhému napsat? Nebo jsme stále na WhatsAppu, na různých chatech, sledujeme na googlu, co je nového, co se stalo, na YouTubu prohlížíme nové recepty, zajímavosti… A sledujeme to vždy tak, že komentujeme – beru si mobil, protože se chci podívat, jak hrála Sparta se Slavií? Nebo ho máme pořád v ruce a s roztříštěnou pozorností kontrolujeme novinky na mobilu a zároveň sledujeme nebo posloucháme druhého, co nám říká? Pak jej nesledujeme s pozorností, s respektem. Snad se nestane, že by druhý byl pak tak smutný nebo otrávený, že by ho tyto situace vedly k menší důvěře sdílet s námi svůj život, své radosti a starosti.

Tím, že dodržujeme my dospělí určitý režim spojený s mobilem, předáváme tento režim i dítěti.

Je důležité, abychom i my, rodiče, měli svá pravidla a tato pravidla pak předávali dítěti. Pokud totiž neposloucháme, co nám chce říct manžel/manželka, protože jsme právě zaujatí něčím, co si čteme, nechtějme po dětech, aby odložily mobil, když si s nimi povídáme. Pokud odcházíme od stolu při jídle, protože nám někdo volá, pak možná nevědomky dáváme dítěti příklad, že je pro nás tento „někdo“ důležitější než samo dítě. Možná totiž i po něm chceme, aby neodcházelo od stolu, nebralo si k němu mobil. Jaký důvod má tedy rodič, že to dělá?

Pokud tedy nečekáme nějakou důležitou zprávu – z nemocnice, z úřadu, ze školy… máme nechat mobil zvonit (ještě lépe jej ztlumit) a až dojíme, tak poté se k němu vrátit a zavolat na ono číslo, pokud to tak vyhodnotíme. Pokud je to číslo neznámé, zřejmě se nám ozve samo, když bude někdo něco potřebovat.

Tím, že dodržujeme my dospělí určitý režim spojený s mobilem, předáváme tento režim i dítěti.

Režim

Jaký režim to má být?

Vždy pro nás má být důležitější člověk a osobní kontakt s ním. Máme si udělat režim pro používání mobilu a na tomto režimu se domluvit.

Je velmi vhodné si s dítětem tento režim nastavit předtím, než mu darujeme první mobil. A jasně to komunikovat v celé rodině. Nastavení má být na obou rodičích – na jejich domluvě. Pokud je dítě starší, má mít při tomto nastavování poradní hlas.

Například, když přijde dítě ze školy, je možná unavené a chce strávit 20 minut času nicneděláním a dívat se na mobil, je to v pořádku. Rodič má vědět, na co se dítě dívá, má s ním mluvit, co vidělo, co bylo zajímavé a má omezit stránky, na které se dítě dívat nesmí. Má se domluvit na rodičovské kontrole, která omezí dítěti čas a přístup k různým aplikacím a stránkám na mobilu.

Dítě má dostat svůj první mobil kvůli nějakému důvodu – například, když začne chodit samo ze školy domů a chceme s ním mít kontakt, jakousi jistotu, že došlo domů.

Naše nejmladší dítě začalo chodit domů samo na konci první třídy, čili v tu chvíli dostalo svůj první mobil.

Když dítě dostane mobil, je vhodné mu i říct, jaký čas na něm může strávit a případně hned nastavit i onu rodičovskou kontrolu. Světová zdravotnická organizace vydala doporučení, aby dítě do 5 let nebylo na telefonu, tabletu více než hodinu denně.

I když je dítě větší, chodí na druhý stupeň základní školy, doporučuji mu, aby nebylo na telefonu, tabletu více než dvě hodiny denně.

I když je dítě větší, chodí na druhý stupeň základní školy, doporučuji mu, aby nebylo na telefonu, tabletu více než dvě hodiny denně. I kvůli jeho psychickému zdraví se také doporučuje, aby mobil odložilo nejpozději dvě hodiny před spaním.

Čili je důležité, aby dítě nespalo s mobilem v posteli, nemělo ho na nočním stolku. Proč? Je to určité lákadlo, které ho může přitahovat, aby se podívalo, sledovalo, kontrolovalo, zda mu někdo nenapsal…

Zkusme se nad tím zamyslet i my dospělí. Když máme na pracovním stole mobil, možná i při pracovních schůzkách, tak se sem tam podíváme, zda nám někdo nenapsal nebo nevolal.

Pak se plně nesoustředíme na to, co nám druhý říká, co se řeší…

Důležité odložit mobil před spánkem je také proto, aby dítě nešlo spát s plnou hlavou zážitků, vjemů, postřehů, slov, co kdo řekl, udělal. Chce to čas, aby tyto zážitky dítě vstřebalo, mluvilo o nich…

Přemoct se

Důležité je vést dítě k práci se svou vlastní vůlí čili schopností přemoct se. Tato vůle se projevuje v mnoha věcech. Dítěti se nechce jít si uklidit stůl, vyklidit myčku… Tam je zapotřebí, aby zapnulo svoji vůli. Vůle je důležitá i pro odložení mobilu. Mluvme s dětmi o vůli, jakou ji máme my, jakou ji má dítě a jak s ní pracovat.

Mluvme o tom, co dětem pomáhá, aby se od mobilu odtrhly.

Mluvme o tom, co dětem pomáhá, aby se od mobilu odtrhly. Je tady rodič, který přišel domů a dítě s ním chce strávit čas, chce s ním sdílet zážitky z daného dne, nebo se chce zavřít v pokoji a dělat si tam, co ono samo chce? A proč je to tak? Kdy došlo k tomu, že je to tak, co to ovlivnilo?

Společný čas rodiče s dítětem

Jak sdílíme společný čas my rodiče a dítě? A máme tento společný čas?

Dítě a škola

Já bych byla osobně pro to, aby se mobily ve škole zakázaly. Vím, že hlavně spousta dětí se mnou nebude souhlasit. Pokud by se něco dělo, učitel má vždy číslo mobilu na rodiče a může mu dát vědět…

Pokud se totiž zakáže používání mobilu ve vyučování (někde je to stále dovoleno), zakáže se mobil o přestávkách, možná to bude zpočátku pro děti „hrozné, blbé“. Kdo ví, jak a čím si čas o přestávkách nahradí. Bude to hrou ping-pongu? Bude to vzájemným povídáním? Bude to hrou stolních her, které budou ve třídě?

Co se díky tomu může stát? Může se rozproudit slovní interaktivní komunikace mezi dětmi, může se rozproudit zájem jednoho o druhého, pozornost ke druhému, částečné sdílení života jednoho s druhým. Dítě se pak může stát méně sobeckým, veselejším, spontánnějším.

I když je dítě na mobilu, na sociálních sítích, je vhodné, aby tyto aktivity vyvažovalo sportovním vyžitím

I když je dítě na mobilu, na sociálních sítích, je vhodné, aby tyto aktivity vyvažovalo sportovním vyžitím. Během, fotbalem, jízdou na kole… čímkoliv, co by mu pomohlo rozhýbat celé tělo. Aby nebyla aktivní jen hlava, ale celé tělo, abychom hlavu nepřetěžovali, ale dali možnost i tělu k rozhýbání.

I v poradně vidím u náctiletých dětí velkou souvislost mezi vysokým užíváním technologií a psychickými potížemi. Znám děti, které tráví mnoho hodin denně na mobilu, při hrách. Nosí si jídlo do pokoje, netráví společný čas s rodinou, mají zanesené pokoje talíři, špínou, odpadky, špinavým oblečením… usínají velmi pozdě a s mobilem v posteli. I kvůli této zvyklosti jsou více citlivé, popudlivé, neurotické, vzteklé, nedůtklivé.

Důležité je, aby si s nimi rodiče promluvili, ukázali jim svůj příklad, byli v pravidlech jednotní a láskyplně pevní.

Sociální sítě

Doporučuji, aby sociální sítě Tik tok, Instagram, Snapchat … napřed navštívil rodič sám.

Doporučuji, aby sociální sítě Tik tok, Instagram, Snapchat … napřed navštívil rodič sám. Musel by si založit sám účet a zřejmě by mu tyto sítě nabídly něco jiného, než by nabídly dítěti.

Nebo je vhodné, aby se rodič podíval na tyto sociální sítě u někoho jiného a podle toho posoudil, zda jsou pro jeho dítě vhodné. Já sama bych například přístup k Tik toku dítěti vůbec nedovolila, protože příspěvky na něm jsou z mého pohledu velmi rozmanité, mnohdy nevhodné, zavádějící.

Doporučuji rodičům zvážit, kdy a na jakou sociální síť dovolit dítěti přístup. Zda od 13 let nebo později nebo vůbec. Důležité je, aby měl rodič připravené pádné argumenty, z jakého důvodu to nedovoluje.

Velmi záleží na zralosti dítěte, na otevřenosti dítěte a rodiče v komunikaci a na vzájemném vztahu a respektu.

A tak znovu chci zopakovat to, co jsem napsala v úvodu – Mobil je dobrý sluha, zlý pán. Mluvme s dítětem o tom, co to pro nás rodiče a pro dítě znamená. A nezapomeňme na to, že to, co vytváří náš vztah s dítětem, je třeba posilovat a dávat tomu prostor a čas.

Ilona Špaňhelová

Nové město 5/2024