Foto: Pixabay

Ale to není všechno…

Ráno jsem se vzbudil ještě před zazvoněním budíku (i když bylo před půl pátou). Rozhodnutí, že musím vstát se nedělá lehce, ale je nutné! Potom potřebná ranní káva. Ještě před odjezdem do práce se stihnu pomodlit ranní chvály.

Cesta z Katowic do Ostravy je klidná… Ale v Ostravě jsem zapomněl z dálnice včas odbočit, a tak se cesta trochu prodlužuje. To není ještě všechno. Při druhém pokusu jsem zase „netrefil“ tu správnou odbočku. Že by ještě důsledek ranního probouzení? Asi ne. Ale ptám se sám sebe: „Proč?“; „Co mi tím chce Bůh říci?“ Nemám odpověď, ale i tak přijíždím (asi díky včasnému rannímu vstávání) do práce včas…

Celá dvanáctihodinová služba proběhla v klidu, bez mimořádných případů. Po službě mě čeká ještě jeden rozhovor na Zoomu. Během něho ale zjišťuji, že baterie na mobilu se mi brzo vybije, a tak hledám nabíječku. To není všechno – zapomněl jsem ji doma (!), a tak rozhovor musím trochu předčasně ukončit.

Ještě odpoledne mi volal jeden spolubratr kněz, abych se u něho večer zastavil, potřebuje s něčím poradit. Slíbil jsem mu to, že po 20. hodině se u něho zastavím…

Vydávám se na cestu, baterie na mobilu ukazuje 6 % a já doufám, že přijedu k spolubratrovi knězi ještě s fungujícím mobilem. Mezitím jsem ještě chtěl koupit nějaké pivo domů, ale vzhledem k souběhu událostí jsem od toho upustil…

Přijíždím na faru a nejdřív prosím spolubratra, aby mi dal nabít mobil. Nejen že má „rychlé nabíjení“, ale sám mi nabízí, že mi daruje nabíječku do auta, pokud ji nemám. Nemám, a tak s vděčností přijímám. Po našem rozhovoru je mobil už nabitý. Dostávám nabíječku jako bonus, a to zase není všechno. Říká mi: „Dostal jsem dnes dvě krabice piva, vezmi aspoň jednu k vám domů.“ Opět to neodmítám, ale přijímám jako další Boží úsměv.

Stačila jedna drobná služba, abych bratra navštívil a dostal jsem x-násobek. A nejen to, dostal jsem přesně to, co jsem potřeboval. Potom že existují náhody. Podle mě ne…

Zpáteční cesta domů do Katowic a večerní modlitba je naplněna jen vděčností k Tomu, který se (o nás) stará…

Martin Uher