Střídáme se v práci na záchranné službě a já začínám noční službu. Ta dnešní je na rychlé sanitce i na vrtulníku. Večer jdeme se službukonajícím záchranářem na povinný brífink s pilotem, abychom si vyjasnili, jaká je prognóza počasí na noc, co nás může čekat, upřesníme a připomeneme si některé mechanizmy naší spolupráce apod. V té chvíli zvoní služební telefon a dispečink nás hned posílá vrtulníkem k několikaletému dítěti, které se opařilo horkým čajem.

Pohled na mapu, nalezení místa na přistání včetně druhého záložního místa, poslední pokyny, rychlý nástup do vrtulníku a startujeme. Máme vybrané místo na přistání na místním fotbalovém hřišti. Asi v polovině letu nám volá dispečink, že nám posílá i policii, protože na fotbalovém hřišti je koncert. Naštěstí hrací plocha hřiště je volná (koncert je vedle hřiště), a tak můžeme bez velkých problémů za asistence policie přistát. Samozřejmě že všichni účastníci koncertu nyní sledují vrtulník. Hudební kapela nám vytváří (po vypnutí motorů vrtulníku) vzdálené pozadí celé situace. V této chvíli oči všech i všechny mobily jsou namířeny na vrtulník. Přijíždí sanitka s malým pacientem i s maminkou. Ještě pacienta ošetříme, podáme potřebné léky, naložíme pacienta ze sanitky do vrtulníku, ještě poučíme maminku, která poletí s námi, a startujeme směr popáleninové centrum. Během ošetření se snažíme s malým pacientem a samozřejmě i s maminkou komunikovat také úsměvem. Malý pacient dostává od zasahujících posádek i malého maskota, kterého pevně drží ve svém náručí. V té chvíli se snažíme být všichni lidští, prostě chovat se jeden k druhému jako lidé, jako bližní s respektem vůči druhému.

Malý pacient i díky podaným lékům let v klidu prospal (i s maskotem v náručí), a tak ho v stabilizovaném stavu můžeme odevzdat v nemocnici do rukou specialistů.

Za několik dní přichází poděkování od otce malého pacienta za přístup všech složek integrovaného záchranného systému. To potěší. Ale vlastně jsme nedělali nic mimořádného. V té chvíli jsme si byli všichni navzájem bližními.

Martin Uher