Foto: unsplash

Z archivu Nového města přinášíme odpověď psycholožky Ilony Špaňhelové na aktuální otázku.

Přibližuje se nový školní rok spojený s velkým očekáváním i otazníky. Naše nejstarší dítě nastupuje do první třídy. Jak mu jako rodiče můžeme pomoci se na tento krok dobře připravit? V. M.

Především s dítětem o všem mluvte. Přibližte mu radost z toho, že už je velké a může mít nějakou odpovědnost, že už je jistě schopné zvládnout zadané úkoly ve škole… Sdílejte s ním všechna jeho očekávání, jak za svou práci dostane jedničku nebo tiskátko – obrázek. Jak se naučí psát různé tvary čar a potom i písmenka a číslice. Mluvte s ním o všem, co zajímavého se ve škole dozví, co se naučí…

Je ale také třeba nezapomenout na to, co mu může vrtat hlavou a z čeho může mít obavy. Co se například stane, když na něco zapomene a nedonese to do školy, nebo dobře nenapíše vlnovku, či se mu budou kamarádi smát anebo dokonce ráno zaspí? Je důležité dát dítěti možnost se o všem vyslovit. Vyslovená otázka, myšlenka nebo nejistota se stane díky vašemu rodičovskému vyslechnutí a vysvětlení srozumitelnější a snazší.

Navíc se komunikací mezi vámi zintenzivní vzájemný vztah. Dítě si nebude na novou situaci připadat tak samo.

Dítěti může také pomoct, když mu budete vyprávět o svém vlastním vstupu do školy a ukážete mu z té doby i nějaké fotografie. Může zavzpomínat i babička, jaké to bylo, když tatínek nebo maminka šli poprvé do školy. Pro vaše dítě to bude uklidňující a povzbuzující, protože uvidí, že není samo, kdo takovou situaci prožívá.

Velmi důležité je, abyste se do této komunikace zapojili oba rodiče – maminka i tatínek. Dítě uvidí, že s tím, jak jste šli do školy, máte oba zkušenost, a navíc, že jste tam „vydrželi“ mnoho dalších let. A nic se vám „nestalo“, jste úžasní „táta a máma“.

Vhodné je také, abyste udělali první den něčím slavnostní. Nejen oblečením dítěte, ale třeba malou oslavou v cukrárně či návštěvou kina nebo společnou hrou s vámi rodiči. Pro dítě je velmi podstatné zdůraznit, že začíná v jeho vývoji nová epizoda.

Také sourozenci mohou dítěti velmi pomoct. Protože je vaše dítě nejstarší, mohou se ho ti mladší ptát na to, co všechno ve škole dělali, jak se něco píše, jak se spočítá to a to… Starší dítě může být pro ně příkladem a někým „důležitým“ v dobrém slova smyslu.

Tak jak bylo vaše dítě zvyklé již v předškolním období na některé povinnosti, za které bylo odpovědné, tak touto chvílí se jeho odpovědnost ještě zintenzivňuje. Ptejte se dítěte na jeho školní zážitky a prožitky a veďte ho k tomu, že je za to, jak bude mít napsané úkoly a připravenou tašku do školy, samo odpovědné. Vy jako rodiče jste těmi, kteří pomáhají a navigují dítě, nejste těmi, kteří za dítě vše vykonají. Tak se dítě učí odpovědnosti.

Projevte z každého úspěchu dítěte radost. Dejte najevo radost a uznání z každé dětské píle a snahy. Není vždy nejdůležitější dobrá známka, ale úsilí dítěte, které vynaložilo k tomu, aby se něco naučilo a pochopilo.

Společné chvíle, které prožijete po příchodu z práce nebo ze školy, kdy si budete sdělovat, co jste navzájem prožili, mohou váš vztah a vazbu značně posílit.

Posilujte také kamarádství vašeho dítěte k dalším dětem.

Pokud by si bylo dítě nejisté, že vás opouští, dejte mu do kapsy něco vašeho – například kamínek a vy si od něj vezměte třeba jeho hračku. Posílíte tak fakt, že na sebe budete víc myslet ve chvíli, kdy budete každý v jiném prostředí – ve škole a v práci.

Tak držím palce!

Ilona Špaňhelová

Nové město 9/2009