Spletená cesta

Šla jsem jedno lednové ráno na odběry krve a spletla jsem cestu. Tou ulicí bych jinak vůbec nemusela jít. Oko mi padlo na zachumlanou postavu u vchodu do jednoho baru. Honily se mi hlavou různé myšlenky. Třeba dotyčná osoba přebrala alkohol a teď dospává? Nebo co když jí není dobře a potřebuje pomoc? Jednodušší by bylo samozřejmě nic neřešit. Nedalo mi to však a cestou z odběrů jsem to vzala opět touto cestou. Přemýšlela jsem, že zjistím situaci a případně se poradím na nouzové lince 112.

Byla to žena a právě vstávala. Zeptala jsem se, jestli nepotřebuje pomoc. Nerozuměla, odpověděla německy. Naštěstí němčinu ovládám, a tak jsem zjistila, že je snad v pořádku, ale je jí zima. Později se ukázalo, že snad ani nevěděla, že je v Brně, myslela si, že je v Rakousku. Neorientovala se a nevěděla, kam jít, kam se obrátit o pomoc. Zavolala jsem na Charitu. Člověk na druhé straně telefonu mi ochotně poradil, kam ji doprovodit, kde se nachází charitní středisko pro cizince. Paní se mnou ráda šla, tak jsem ji mohla předat do péče střediska. Ještě jsem jí zašla koupit něco k jídlu a pití.

Nevím, jak její příběh pokračoval, ale jsem ráda, že jsem kolem ní neprošla bez povšimnutí a že jsem jí snad tímto způsobem mohla projevit blízkost.

L.

Jarní výlet

O víkendu bylo krásné počasí, tak jsme se s manželem rozhodli pro malý výlet. V předvečer jsme plánovali podrobnosti. Lokalita byla jasná – Český kras, kde manžel kdysi pracoval. Na úvod musím říci, že naše výlety jsou skvělé, ale téměř vždy mají jeden problém: manžel – botanik – vydrží půl dne na jedné louce, já – obdivovatelka celé přírody, ale spíše turista –chodím rychleji a dále. Ale řekli jsme si, že každý pro to uděláme, co můžeme. Shodně jsme konstatovali, že většina výletníků nejsou botanici, ale normální turisté a milovníci přírody, a že oba přístupy k přírodě jsou pěkné.

Abychom byli oba spokojeni, vyjel manžel o dva vlaky dříve. Mezitím jsem šla do kostela a vyjela později. Manžel měl hodinu náskok, a tak hned na začátku sám prostudoval území kolem kolejí, protože kolem železničních tratí rostou nejzajímavější květiny. Sešli jsme se na domluveném místě. Počasí bylo krásné, bylo teplo, slunko svítilo, všude plno lidí. Po cestě jsme potkali družinu skautů, kteří pátrali po rostlinách a jejich léčivých účincích a vše si zapisovali. To byla pro manžela velká radost. Mnoho rostlin jim ukázal a podrobně popsal jejich zajímavosti. Za chvíli jsme potkali laskavé starší manžele – přírodovědce s manželkou, kteří pátrali po jarní květeně. Ti nám nabídli, že nás odvezou až do Svatého Jana pod Skalou, kam bychom jinak asi ani nedošli. S manželem si pán domluvil do budoucna botanickou exkurzi. Pro zpáteční cestu jsme zvolili jinou trasu. Tak jsme prožili krásný den i díky našemu prvotnímu rozhodnutí a smířlivému kompromisu.

M.

Akutní případ

Pracuji jako veterinář pro velká zvířata a servis pro malá zvířátka zajišťuji pro třináct vesnic. Před třemi týdny mi vzkazovali, abych se stavil u jedné paní, ale já jsem si nebyl vědom, že by nějaké zvíře měla. Vždy si klienty píšu na seznam. Tam je dělím na ty akutní, které je potřeba vyřešit hned, pak ty, co stačí vyřešit do týdne, a nakonec ty příležitostně. Dotyčnou jsem si zařadil do té poslední skupiny. Druhý den jsem jel kolem jejího domu a napadlo mě stavit se tam, i když byla mimo pořadí. Zazvonil jsem a paní mi přišla otevřít s omluvou, že na ni není pěkný pohled, ať se neleknu. Pochopil jsem, že je s holou hlavou a jizvami po operaci. Jak mi u čaje sdělila – i po ozařování. Pokročilé stádium rakoviny. Zeptal jsem se, zda má nějaké nemocné zvíře. Odpověděla, že nikoliv, ale chtěla si se mnou jen popovídat, prý jsem takový veselý a pozitivní. Strávili jsme spolu v rozhovoru asi 40 minut. Poděkoval jsem za čaj a rozloučili jsme se s tím, že se v létě uvidíme v Telči na country festivalu, který měla ráda. Řekla, že neví-podle toho, jestli vydrží. Snažil jsem se to odlehčit, že když ne, tak v té Boží hospodě tam nahoře se sejdeme určitě. Usmála se. Za dva dny zemřela. Byl jsem rád, že s Božím vnuknutím, jsem tuto návštěvu přesunul do akutních případů, které je potřeba řešit hned. Bohu díky!

J.

Drobné mince

V listopadovém Slově života se psalo o chudé vdově, která dala do pokladnice dvě drobné mince. Když jsem se nad tím zamýšlela, přemýšlela jsem, co jsou ty moje „drobné mince“. Měla jsem před sebou volný víkend, bez speciálních plánovaných akcí a měla jsem touhu udělat pořádek v dlouho odkládaných věcech.

Mezitím zjišťuji, že tentokrát to již klapne – přijde dlouho domlouvaná návštěva a bylo by dobře, abych se jí i já věnovala. Dobře, můj čas – to jsou moje dvě drobné mince. Návštěva odešla, zůstalo pár kousků špinavého nádobí. Pomyslela jsem si, že už jsem svou část udělala, nádobí mohu nechat na někom jiném. Uvnitř myšlenka: „Že bys chtěl ještě i třetí minci?“ Nakonec mytí zabralo jen krátký čas.

O chvíli později mi někdo jiný doma začal něco vyprávět. Opět na chvíli odložit „své“ plány. V srdci otázka: „Že bys chtěl ještě padesátník?“ Dala jsem mu ho.

Moje drobné mince byly ten den jen krátké chvíle, které jsem darovala Ježíši ve svých bližních. A on mi je vrátil tím, že jsem cítila jeho blízkost. A plánovaný pořádek jsem také zvládla udělat.

L.

Nové město 2 a 3/2025