Nové město

Top Menu

  • O nás
  • Předplatné
  • Kontakt
  • Nadační fond

Main Menu

  • Úvod
  • Společnost
  • Ze života
  • Vztahy, rodina
  • Návrat ke kořenům
  • Duchovní inspirace
  • Z hnutí Fokoláre
  • O nás
  • Předplatné
  • Kontakt
  • Nadační fond

logo

Nové město

  • Úvod
  • Společnost
  • Ze života
  • Vztahy, rodina
  • Návrat ke kořenům
  • Duchovní inspirace
  • Z hnutí Fokoláre
Společnost
Home›Společnost›Nenechat se uvěznit pocitem blahobytu

Nenechat se uvěznit pocitem blahobytu

By Redakce
1. 8. 2022
17
0
Člověk a víra

Ilustrační foto: Petr Langer, Člověk a Víra

Není výjimkou, že kolem sebe vídáme lidi, rodiny, organizace, které musí „utahovat kohoutky“ a prožívají (nejen) ekonomickou nejistotu. Nad touto otázkou se pro časopis Nové město zamýšlí nový pražský arcibiskup Mons. Jan Graubner.

Novináři se mě často ptají, jak vnímám současnou společenskou situaci, která je charakterizovaná velkou ekonomickou a sociální nejistotou a zvyšujícím se napětím, a jakou roli zde může sehrát církev. Podle některých politiků dokonce prý hrozí změna politického systému a nástup autokracie.

Nedomnívám se, že by situace byla až tak vážná. Problém však vidím v tom, že v posledním období jsme si zvykli hledět příliš sami na sebe, zvykli jsme si na blahobyt. Teď, když nám hrozí, že něco bude chybět, se bouříme. Právě soustředění na sebe považuji za riziko pro budoucnost. Je pochopitelné, že každý uvažuje v první řadě ze svého hlediska, ale Ježíš nás vyzývá, abychom milovali druhého stejně jako sebe.

Byl jsem nedávno překvapen reakcí člověka, který na zprávu v médiích, že se v zimě bude musit méně topit, pohoršlivě řekl: „To by ale znamenalo snížení komfortu. To snad ne!“

Je vidět, že jsme se na blahobyt soustředili až přespříliš. Je dobře, že nemáme hlad a že se věci daří, ale jestliže nás to omezuje ve vnímání reality, jestli se soustředíme jen na svou „bublinu“ a nechceme vidět, co se děje jinde – teď mám na mysli také dění na Ukrajině – pak se stáváme lidsky omezenými. Domnívám se, že právě větší skromnost by nám pomohla rozšířit obzor a vidět za úzké hranice našeho malého světa. Důsledkem toho by pak mohlo být zlepšení vztahů mezi námi i ve společnosti, počínaje našimi rodinami, kde je často napětí mezi jejich členy.

Jiný problém vidím ve formě komunikace mezi námi. Zvykli jsme si na lapidární vyjadřování formou chatů a různých krátkých zpráv. Tento neosobní způsob nabývá stále větší ostrosti. To pak proniká do rodin i do politických a veřejných vyjádření, která jsou stále vyhrocenější. Je třeba se na věci dívat s větším nadhledem a naučit se druhým lidem naslouchat a hledat společné cesty. S tím je třeba začít už v rodině.

Možné východisko z různých současných krizí vidím v návratu k hodnotám, které se rozvíjejí a pěstují právě ve zdravé rodině. Rodina je instituce, která dnes potřebuje maximální podporu. Na rodině závisí budoucnost společnosti i budoucnost církve.

Často se setkávám s lidmi, kteří trvale platné hodnoty hledají. Jsou to i lidé úspěšní, například v podnikání. Najednou se ptají, co dál, jaký smysl mohou dát svému životu. V tomto jejich tázání vidím určitou šanci, aniž bych chtěl být laciným optimistou. Vidím v tom příležitost pro místní církev: začít obnovou vztahů a vytvářením společenství, která mohou být svědectvím pro všechny, kdo hledají a tážou se.

Církev je součástí společnosti a do jisté míry i jejím odrazem: lidé, kteří tvoří církev, jsou zároveň občany společnosti a určité problémy, které má společnost, vidíme i v církvi. Zvykli jsme si, že vše získáváme jednoduše a pohodlně. Místo toho, abychom se promysleli k poznání, snažíme se „proklikat“ k informacím. Nevnímáme souvislosti, příčiny a důsledky, proto nenalézáme správná řešení. Chybí nám postoj služby, a to má pak dopad na život. I proto dochází k úbytku kandidátů pro kněžskou službu. Tady nepomůže žádné řešení „shora“, lepší propagace či snižování nároků, ale prohloubení víry, která odpovídá na Boží sebedarování, a duch služby. To začíná opět v rodině a v místních duchovních společenstvích, která jsou založena na životě z evangelia. Tam roste i pomoc lidem ohroženým bídou, jak se o to snaží církevní charitativní organizace.

Z mnoha důvodů nemám o budoucnost strach. Především proto, že jsme v Boží ruce. V životě církve, a to nejen v jejím, se mnohé mění a bude jinak, než jak jsme byli zvyklí. Mnohé věci dostanou jinou podobu či jiný tvar, protože tak se projevuje život. Jen zkamenělina se nemění, ale ta také nerodí nový život. Může se nám někdy zdát, že jsme vjeli do tmavého tunelu. Pamatujme, že tunely se stavějí proto, aby usnadnily cestu. Jen se v nich nesmí ztrácet naděje, musíme vědět, že zastavit se a plakat není řešením, že otočka by způsobila natlučený nos, že jediným řešením je pokračovat a věřit, že zase přijde světlo. To platí pro život církve i celé společnosti.

 

Jan Graubner

TagsZamyšlení
Předchozí článek

Máme touhu se vrátit

Další článek

Zkušenosti

Redakce

Související články Více od autora

  • Společnost

    Kultura srdce: Několik úvah o kultuře

    26. 1. 2023
    By Magdalena Broschová
  • Katedrála Sv. Volodymyra v Kyjevě
    Společnost

    Historicko-náboženský vývoj Ukrajiny

    1. 3. 2022
    By Redakce
  • Společnost

    Osamocenost je jedna z nejrozšířenějších chudob

    1. 7. 2022
    By Redakce
  • Papež František
    Společnost

    Možnosti a meze papežské diplomacie na Ukrajině

    1. 4. 2022
    By Redakce
  • Ze života

    Z druhého břehu

    26. 2. 2022
    By Magdalena Broschová
  • Černá skládka u jezera Beseka, Etiopie
    Společnost

    Odpady – výzva pro budoucnost

    1. 5. 2022
    By Redakce

Poslední příspěvky

Návrat ke kořenům

Případ „Cengia“ jako součást proticírkevních zásahů Státní bezpečnosti

Osudy fokolarína Guida Mirtiho (viz též Nové město č. 7 a 8/2022), zvaného Cengia v sobě nesou jak silnou duchovní dimenzi, tak i zajímavý příběh z dob komunistického režimu a pronásledované církve. ...
  • Někteří z prvních fokolarínů

    „Nejistá sezóna“

    By Redakce
    1. 2. 2022
  • Od dětské víry k vlastní zkušenosti s Bohem

    By Redakce
    2. 8. 2022
  • Rodina Lubichova, Trident 1929. Zleva sestra Carla, bratr Gino, Chiara, otec Luigi, matka Luigia a sestra Liliana

    Chiařina pokrevní rodina

    By Redakce
    1. 3. 2021
  • Chiara Lubichová s tatínkem Liugim a maminkou Luigiou, foto archiv Citta Nuova

    Chiařina pokrevní rodina, 2. část

    By Redakce
    1. 4. 2021
logo

Měsíčník vydávaný Hnutím fokoláre v České republice. Vychází ze spirituality jednoty Chiary Lubichové

O nás

  • Havlíčkova 151/55, 602 00 Brno
  • 721 630 119
  • novmesto@volny.cz
  • Nejnovější příspěvky

  • Modlitba – „dech duše“

    By Magdalena Broschová
    26. 1. 2023
  • Kultura srdce: Několik úvah o kultuře

    By Magdalena Broschová
    26. 1. 2023
  • Hovory s Pavlem Fischerem

    By Magdalena Broschová
    23. 1. 2023

O časopisu

Věnuje se: životu v katolické církvi, ekumenickému dění, mezináboženskému dialogu i dialogu se současným světem a kulturou, životu podle evangelia a zkušenostem z každodenního života, životu rodiny, výchově dětí, aktualitám z Hnutí fokoláre a jeho spiritualitě, životu, problémům a aktivitám dětí a mládeže.

Více na focolare.cz
© Copyright Nové Město.