Foto: Vít Valtr pochází z Chotěboře a od roku 2014 je poradcem v mezinárodním centru Hnutí fokoláre.

V těchto týdnech vrcholí přípravy na generální shromáždění Hnutí fokoláre (více informací také zde), které se bude konat od 1. do 21. března 2026 v Centru Mariapoli v Castel Gandolfu u Říma. Požádali jsme některé z účastníků, kteří pocházejí z České republiky, aby se podělili o svá očekávání a prožívání této události.

Generální shromáždění je vrcholný reprezentativní orgán složený ze zástupců různých odvětví Hnutí a všech zeměpisných oblastí. Má za úkol zvolit nové vedení na příštích pět let, vybrat hlavní témata, na která by se Hnutí mělo zaměřit, a eventuálně učinit změny ve stanovách Hnutí.

Na generálním shromáždění již popáté: „Věřím, že nastává nové období.“

Pro mě to bude již páté generální shromáždění, kterého se účastním. Poprvé to bylo v roce 2002 ještě za života zakladatelky Chiary Lubichové. Pak jsem prožil nezapomenutelné shromáždění v roce 2008, jen několik měsíců po její smrti, kdy byla zvolená Maria Voce (Emmaus), která se tak mistrovsky zhostila úkolu přechodu celého Hnutí do nové fáze. Další v roce 2014 a 2021, kdy jsem byl dvakrát zvolen do Generální rady Hnutí. Pohled zpět mě naplňuje velkou vděčností. Těchto dvanáct let v Centru Hnutí mi nesmírně otevřelo obzor a rozšířilo mi srdce na celý svět. Různost kultur, názorů, historie a náboženství je jako pestrá zahrada nesmírné krásy.

Od roku 2008 jsme v Hnutí fokoláre věnovali mnoho energie a času reorganizaci a novému uspořádání. Byl a stále to je důležitý úkol, protože některé okolnosti nás k tomu přímo donutily: drastický pokles povolání, neudržitelnost mnoha struktur, které se vybudovaly ve „zlatém“ období velkého rozmachu, potřeba vytvořit podmínky pro to, aby bylo možné se postarat o generaci, která je ve věku, kdy potřebuje zdravotní i jinou péči, reorganizace a redukce mezinárodního centra, rychlé změny společnosti, ve které žijeme. Tyto procesy ještě budou muset pokračovat, ale věřím, že nastává i nové období, a doufám, že toto generální shromáždění a Duch Svatý, který byl vždy tím, který překvapil a otevřel nový obzor, nám k tomu dá příležitost.

S jakým vnitřním postojem prožívám toto období přípravy a co od tohoto generálního shromáždění očekávám? Především tam jdu s velikou nadějí. Nadějí založenou na zkušenosti posledních let. Nikdy jsme nezakusili a neprožili tak hluboké vědomí vlastní křehkosti a malosti jako právě v posledních letech. Skutečnost, že jsme křehké hliněné nádoby. A to je důležitá zkušenost pro každého osobně, ale i pro celé široké společenství. Zároveň nikdy předtím jsme si možná neuvědomili, jak velké, aktuální a drahocenné charisma do těchto hliněných nádob vložil Bůh skrze Chiaru Lubichovou a ty, kteří se stali nositeli tohoto daru a kterým vděčíme za to, že se dostal až k nám. Události, které nám skrze média dennodenně ukazují ztrátu schopnosti některých lidí a skupin vytvářet společenství, naslouchat jeden druhému, ztrátu vzájemného respektu, jako by volaly po něčem, co by mělo být lékem, co by ukázalo lepší cestu než jen tento běs a zkázu. Ano, lék tu existuje. Bůh ho rozesel do srdcí mnoha a mnoha lidí skrze charismata a dary. A my jsme také jeden dostali. Je to poklad, který se zdá velmi aktuální právě pro dnešní dobu. Proto očekávám, že s pomocí Ducha Svatého najdeme cestu, jak ho nedržet jen pro sebe, jak ho předávat dál a s důvěrou, s odvahou a vytrvalostí ho nabízet všem, kteří jsou kolem nás.

Před několika dny jsem se účastnil konference u příležitosti publikace knihy Margaret Karramové, která se jmenuje Blízkost, cesta k míru. Hovořili tam mimořádní lidé, kteří opravdu celý život „zasvětili“ výchově k míru.

V srdci mi utkvěla jedna věta, kterou tam kdosi řekl: „Jednota není triumfální pochod, ale každodenní snaha být bližním těm lidem, kteří žijí kolem mě a které potkávám v přítomném okamžiku mého života.“

Přípravu na generální shromáždění i jeho průběh chápu jako příležitost k obrácení a posílení se v této každodenní snaze.

Vít Valtr

O pocitech, přípravách a snech s Hanou Pohořalou a Martinem Uhrem

S jakými pocity a očekáváními jedete na generální shromáždění?

Hana Pohořalá: Převládá ve mně pocit vděčnosti, že se můžu této důležité etapy Díla Mariina zúčastnit. Očekávání nemám…

Martin Uher: Každé generální shromáždění Díla Mariina je určité dobrodružství, Boží dobrodružství. Často s sebou přináší i nečekané a překvapivé situace, ale to asi patří k tomu Božímu dobrodružství.

Jedu tam s přesvědčením, které si musím často opakovat, že ho vede On a že mojí úlohou je naslouchat Jeho hlasu. Nejedu prosazovat nějaké myšlenky, ale jedu s pokorou naslouchat, aby generální shromáždění bylo společným rozlišováním toho, co Bůh od Díla chce dnes, v této (neklidné) době.

Hana Pohořalá, současná spoluzodpovědná za Hnutí fokoláre v České republice, žije ve fokoláre v Praze a pracuje v Radě pro synodalitu České biskupské konference. Foto: František Nedbal, Člověk a Víra.

Jak se na generální shromáždění připravujete?

Hana Pohořalá: Od prosince probíhají společná online setkání přes Zoom se všemi účastníky. Jsou výborně připravena, celkově jich je pět, jedno trvá dvě hodiny. Krom modlitby a duchovního zamyšlení se věnujeme technickým i obsahovým bodům. Můžeme si tak pročítat například návrhy na změny Stanov Díla Mariina nebo na to, kudy by se mělo Hnutí v příštích letech ubírat. Ve fokoláre se pravidelně za shromáždění modlíme.

Martin Uher: Kromě těchto celosvětových setkání účastníků přes Zoom, osobně prožívám jak se generální shromáždění blíží a myšlenky na něj jsou častější, řekl bych každodenní. Snažím se je proměnit v modlitbu, někdy jen krátkou, „střelnou“. Kromě tohoto aspektu se snažím, pokud mám možnost, konfrontovat svoje myšlenky a návrhy i s jinými členy Díla z jiných zemí.

Chcete do diskuzí na shromáždění přispět i nějakým konkrétním tématem nebo zvlášť pamatovat na určitou oblast?

Martin Uher: Oblastí, která by podle mého názoru měla být na generálním shromážděni projednána, je „návrat ke kořenům“, návrat k víře v charisma jednoty.

Vážnou oblastí, která myslím bude na generálním shromáždění hodně zdůrazněna, je

otázka míru, pokoje, a jak k němu my můžeme přispět. To se konkrétně týká i naší zóny.

Jednou z oblastí, kterou by podle mého názoru bylo dobré znovu oživit, je skutečnost takzvaných „dočasných fokoláre“. Jsou to fokoláre, která netvoří jen fokolaríni či fokolarínky, ale i volontáři a volontárky, gen, členové Díla, kteří na nějakou dobu (i krátkou) žijí s Ježíšem uprostřed tam, kde stálé fokoláre není. Osobně jsem jich několik zažil a byla to milost jak pro nás ve fokoláre, tak i pro ty, které jsme na tom místě potkali.

Považuji též za důležité vypracování nástrojů a způsobů ověřování přijatých opatření a rozhodnutí na různých úrovních.

Dalšími důležitými body pro mě jsou:

• Vypracování praktických formačních a informačních příruček věnovaných třem klíčovým oblastem: jednotlivým povoláním v Díle Mariině, bodům spirituality a různým aspektům, tedy takzvaným barvám, jak je v Hnutí nazýváme.
• Propagace povolání do fokoláre různými způsoby a na rozličných úrovních – například i prostřednictvím zařazení vhodně připravených informací o něm do programů mariapoli.

Hana Pohořalá: Mým cílem je spíše se dobře připravit, projít materiály, které máme k dispozici. Nechci se soustředit na jednu věc, protože by mi mohla zastínit jiné, třeba více důležité. Takže spíše chci dát důraz na otevřenost a snahu chápat, kam nás vede Duch Svatý dnes. Samozřejmě jediný důraz, který si chci uchovat, je „tvořivá věrnost“. Toto slovní spojení, které pochází od sv. Jana Pavla II., vyjadřuje, že je třeba zůstávat věrni charismatu zakladatele a tvořivě ho uplatňovat v naší době, která se tak závratně mění.

Martin Uher, fokolarín a kněz, žije v polských Katovicích a jako lékař pracuje na záchranné službě v Ostravě.

Jak by se dal popsat váš „sen“, jak by mělo Hnutí v dalších letech vypadat?

Hana Pohořalá: Mým snem je, aby dar – charisma – jednoty, které bylo dáno našemu hnutí, se ve své celistvosti stalo co nejdříve majetkem celé církve a skrze církev celé společnosti. Pokud by zůstalo toto velké bohatství jen nám na potěšení, to by nebylo dobré. Takže žít Boží vůli v přítomném okamžiku a budoucnost Hnutí opravdu přenechat Bohu, který je jeho architektem…

Martin Uher: Myslím si, že každý by si měl v Díle Mariině položit otázku: „Kdo je pro mě Ježíš?“; „Co pro mě znamená charisma jednoty?“ A na základě této odpovědi se obnovit, znovu se zaměřit na autentickou víru v charisma jednoty. Jestliže se budeme vracet ke kořenům charismatu a zároveň z nich vycházet v našem životě, potom se bude aktualizovat i samotné charisma. To otevírá každému z nás nové obzory a záleží na mně, jestli je chci vidět a „vstoupit“ do nich.

Důležité je tedy podle mého vrátit se k radikální volbě Boha, k radikálnímu životu aspektů (takzvaných barev), k opravdovému společenství – společenství života a společenství skutečných zkušeností s žitým Slovem.

A to vše na základě vědomého života s Ježíšem uprostřed – v každé i té nejmenší komunitě, ve fokoláre, ve všech projevech Díla.

Jiným mým „snem“ je, aby Dílo nežilo pro sebe, ale pro druhé. K tomu musíme i hledat nové formy „vycházení“ – ze své sféry „komfortu“, z našich komunit a vstupovat tam, kde je rozdělení, nepokoj, strach… Prostě nebát se přinést charisma tam, kde možná ještě není.

Za rozhovor děkuje Magdalena Broschová

Nové město 2/2026