Ilustrační foto: Petr Polanský, Člověk a Víra

Komunikace s dětmi o válce a prožívání současné situace v rodinách

Probudili jsme se do dne 24. února 2022, který byl specifický, náročný, zaskočil nás, překvapil. Nastala válka mezi Ukrajinou a Ruskem. Jak s dětmi o této situaci mluvit, co jim říkat, neříkat, jak s nimi pracovat?

Samozřejmě záleží na tom, v jakém věku děti jsou, jak jsou citlivé, vnímavé, všímavé, případně přecitlivělé. Nicméně mluvit s nimi o válce je důležité, je to skutečnost, která se děje kolem nás.

Nejprve je moc potřebné, aby se každý z nás dospělých zastavil a řekl si – co prožívám, jak se mám? Cítím lítost, strach, vztek? Jak s tím pracuji, co dělám pro to, abych to zvládl, co dělám pro druhého člověka, který je vedle mne, co dělám pro uprchlíky? Důležité tedy je, abychom byli pro dítě příkladem.

Je důležité být k dítěti otevření a mluvit s ním o válce. Říct, zda je něco nového, co jsme zaregistrovali na sociálních sítích, kterým důvěřujeme. Nezatěžovat tím dítě, nemluvit o tom pořád, brát to jako novou skutečnost v životě.

Je důležité omezit sledování válečných událostí v televizi, na mobilu. Čili například se ráno nebo večer podívat, přečíst si, co je nového, na co máme myslet s větší intenzitou. Nemít zapnutou zpravodajskou ČT 24 celý den, nenechat na sebe chrlit informace odevšad.

Je moc fajn, pokud ještě více zařadíme s dítětem do jeho programu sport, hry venku, procházky. Pokud by bylo dítě ve větším citovém napětí, může i tímto způsobem uvolňovat svoje emoce a pracovat s nimi. Důležité je i navzájem je pojmenovat – „Máš strach? Čeho se bojíš? Pojď, obejmu tě. Máš vztek, pojď, vydáme ho z těla ven.“

Buďme s dětmi aktivní. Zajímejme se o druhé. Má dítě ve třídě spolužáka z Ruska, Ukrajiny? Pobídněme ho, ať se ho zeptá, jak se má, co prožívá, jestli potřebuje něco on či jeho rodina. Ať řekne doma, že jsme pro pomoc otevření.

Ať se dítě spolu s námi zajímá i více o naše příbuzné – o tety, babičky, dědy, jak oni prožívají toto období. Mají strach, trápí je něco? Zájem dítěte a jeho konkrétní pomoc jim může přispět k většímu klidu a k pocitu, že nejsou na situaci sami.

Udělejme také spolu s dítětem něco konkrétního. Zeptejme se ve farnosti, na městském úřadě nebo se podívejme na webových stránkách, zda je vyhlášená sbírka dek, přikrývek, léků…  a řekněme dítěti, jak k tomu přistoupíme my rodiče a dejme mu návrh, že například ze své pokladničky může také přispět.

Vyhraďme si každý den chvíli, kdy se s dítětem budeme modlit za mír. Udělejme si čas na to, kdy budeme s vírou prosit nebeského Otce o mír.

Pokud by se u dítěte objevila nějaká potíž se spánkem, bylo by v úzkosti, že by nemohlo jíst nebo pít, reagujme na to. Pojmenujme s dítětem pocit, snažme se ho ošetřit – dítě obejmout, sdělit mu, že s ním neseme danou obtíž, nechceme ho nechat samotné v jeho úzkosti nebo strachu.

Žijme přítomnost. To, co bude za hodinu, zítra, nevíme. Pojďme zintenzivnit dobré žití přítomnosti. A krátce plánujme – zda zítra zasadíme macešky, půjdeme hrabat trávu, pořežeme dřevo, půjdeme do kina na Bambitku 2. I plány jsou určitou jistotou a záchytným bodem pro dítě i dospělého. A dělejme si radost navzájem.

Ilona Špaňhelová, psycholožka

Deset bodů pro práci a komunikaci s dětmi o válce

1. Mluvme s dětmi o válce přiměřeně k jejich věku, informujme je a odpovídejme jim na jejich otázky krátce, věcně.
2. Omezme sledování televize se zprávami o válečných bojích.
3. Buďme s dětmi hodně venku, aby měly možnost sportem uvolňovat emoční napětí.
4. Zajímejme se s dětmi o druhé – o kamarády z Ukrajiny, Ruska a pomozme jim.
5. Zajímejme se o své příbuzné, jak tuto situaci prožívají a buďme jim nablízku.
6. Udělejme s dětmi nějaký konkrétní skutek.
7. Modleme se.
8. Pokud se u dítěte objeví úzkost, strach, vztek, pracujme s nimi.
9. Dbejme na pravidelné jídlo, pití, spánek.
10. Žijme přítomnost.

Nové město 3/2022