Foto: Pixabay

Přinášíme pohled historika Jaroslava Šebka na současné dění ve světě poznamenaném nepřehlednými válečnými událostmi. Ve světě, v němž jsme povoláni k tomu, abychom byli tvůrci míru „v první řadě svým vlastním chováním v každém okamžiku“.  

Důvody konfliktu na Blízkém východě

Důvody nejnovějšího konfliktu na Blízkém východě, který na konci února zažehly americko-izraelské vojenské údery na Írán, jsou zdůvodňovány různým, často i protichůdným způsobem, a současně se neustále mění. Zahájení nynější fáze ozbrojených střetů na Blízkém východě tak bylo vysvětlováno jako snaha předejít tomu, aby se atomová zbraň dostala do rukou ajatolláhů, ačkoliv Trump ještě po náletech na Írán v červnu minulého roku tvrdil, že jaderné kapacity teokratického režimu byly zničeny; jako pokus utvořit nové uspořádání regionu prostřednictvím ochromení schopnosti íránského vedení uplatňovat výrazněji svou moc a ohrožovat své sousedy, například v důsledku očekávaného lidového povstání proti vládnoucí moci; nebo jako úsilí o dosažení kontroly nad íránskými ropnými ložisky. V polovině dubna, kdy píši tento esej, není stále zřejmé, kudy se bude situace dále vyvíjet. Je ale zřejmé, že tentokrát získala válka nečekaně silnou pseudonáboženskou dimenzi, v níž se prolíná rétorika tří hlavních monoteistických náboženství, judaismu, křesťanství a islámu.

Zneužívání náboženské rétoriky

Náboženská rétorika ze strany íránské vlády není úplně něčím novým, neboť vychází ze skutečnosti, že země je islámskou republikou a její propaganda dlouhodobě používá náboženské prvky jak v útocích proti Západu, tak i pro mobilizaci svých stoupenců doma.  Náboženský rozměr však neslo také zahájení americko-izraelských úderů. První vlna útoků spadala do období kolem židovského svátku Purim. Ten připomíná více než 2500 let starý starozákonní příběh. Kniha Ester zmiňuje perského úředníka Hámana, který usiloval o zničení židovského lidu. Podle aktuální izraelské interpretace dnes stejně jako Háman ohrožuje íránské teokratické vedení Izrael. Premiér Netanjahu zase těsně před oslavami Pesachu přirovnal válku proti Íránu k příběhu o přežití Izraelitů v egyptském zajetí. Nebývale silná náboženská dimenze se objevila také v rétorice amerických politiků a ozbrojených sil. Někteří vojáci si tak stěžovali, že jejich velitelé používají biblické příměry k tomu, aby válku odůvodnili. Jeden z amerických důstojníků své jednotce údajně řekl, že „prezident Trump byl vyvolen Ježíšem, aby v Íránu zažehl jiskru, která vyvolá Armagedon a předznamená jeho nový příchod na Zemi“. V poslední době obecně dochází v americké armádě k nárůstu křesťanského extremismu, přičemž tyto kruhy vnímají války jako příznak blížícího se konce světa. Tuto interpretaci zesilují i evangelikální kazatelé, prezentující válku jako konečný boj mezi dobrem a zlem.

Do role náboženského proroka se stylizuje i sám prezident Trump, kterého v pocitu „vyvolení“ utvrdil neúspěšný pokus o atentát v létě 2024. Navíc i mnozí z jeho stoupenců se tím utvrdili v tom, že je skutečně prorokem, jehož před násilnou smrtí zachránila prozřetelnost. Přitom před volbami v roce 2016 se Trump příliš spirituálně neprojevoval. Jak už jsem zmínil, dostává se mu i nyní hojné podpory od evangelikálních křesťanských vůdců. Při detailnějším pohledu najdeme i důvod. Bílí evangelikálové ve Spojených státech totiž patří mezi Trumpovy nejsilnější sympatizanty. Podle průzkumů veřejného mínění pro něj ve volbách v roce 2024 hlasovalo více než 80 % voličů z těchto kruhů a i nyní tvoří podstatné jádro jeho stoupenců.

Je potřeba také říci, že i nemalá část amerických katolíků se hlásí k Trumpově podpoře. Negativní reakce jeho katolických stoupenců se dočkal i papež Lev XIV., když začátkem roku kriticky hodnotil Trumpovu nekompromisní imigrační politiku a zpochybňoval, zda je v souladu s učením církve o ochraně života. Mnozí další vysocí američtí katoličtí hodnostáři se vyjádřili k Trumpově válečné rétorice velmi kriticky. Například kardinál Robert McElroy z Washingtonu prohlásil, že současné americko-izraelské údery „nejsou morálně legitimní“, protože nesplňují kritéria katolického učení pro spravedlivou válku. Mezi americkou veřejností není válka s Íránem příliš populární a tento fakt se propisuje i do klesající Trumpovy podpory v katolickém prostředí.

Papežovo volání po dialogu

Papež Lev XIV. naproti tomu volá dlouhodobě po dialogu a po hledání mírových řešení. Dá se říci, že tyto postoje jsou obrazně řečeno genetickou informací, která se otiskla do prvních chvil jeho pontifikátu loni v květnu. Hned po volbě vyzvedl potřebu, aby se křesťané stávali tvůrci pokoje po vzoru Krista. A na zachování míru ve světě apeloval v posledních měsících mnohokrát. Při novoročním setkání se zahraničními diplomaty si Lev XIV. posteskl, že „válka je zpět v módě a ve světě se šíří horlivost pro válku“. Papež si také v postní době položil poměrně důležitou otázku, totiž zda křesťanští vůdci, nesoucí odpovědnost za válku, mají odvahu pokorně zpytovat své svědomí a přistoupit k svátosti smíření a zhodnotit, zda se řídí Ježíšovým evangeliem. Byť nikoho konkrétního nejmenoval, mnohé komentáře v tom viděly zacílení na katolické členy nynějšího amerického kabinetu, především viceprezidenta Vance a ministra zahraničí Rubia. Pseudonáboženské aspekty, kterými se nyní ospravedlňuje válečné úsilí, mohou přispívat k další radikalizaci a poměrně komplikovat vyjednávání o ukončení války.

Pomyslným kolbištěm obou přístupů se stala letos doba kolem největšího křesťanského svátku. Zatímco americká administrativa, především ministr obrany Pete Hegseth, se dovolával Božího požehnání pro válečné úsilí a šéf Bílého domu hrozil zničením íránské civilizace, papež na Květnou neděli řekl, že Bůh odmítá modlitby lídrů, kteří začínají války a mají ruce od krve. Vyzýval Američany a další lidi dobré vůle, aby kontaktovali své politické vůdce a zástupce Kongresu a požadovali, aby odmítli válku a usilovali o mír. V tradičním požehnání Urbi et orbi papež navíc silně duchovně propojil vítězství Ježíše nad smrtí a temnotou s požadavkem lásky, kterou mají věřící zachovávat k bližnímu. Nedílnou součástí tohoto bratrství je i společné úsilí vyhnout se lhostejnosti vůči násilí ve všech jeho podobách. Velmi silně pak rezonoval tento přístup i v rámci modlitebního setkání v sobotu v předvečer neděle milosrdenství. Stejně jako při velikonoční neděli, tak i nyní zdůraznil, že mír nelze vynutit silou, ale usilovným jednáním.

Konflikt obou mužů však následně eskaloval. Trump papeže obvinil, že je liberál, že se podbízí krajní levici a měl by se vzpamatovat. Řekl též, že kdyby nebylo jeho, nebyl by ve Vatikánu. To byla silná káva i pro Trumpovy příznivce, například biskupa Roberta Barrona, který se proti neuctivému vyjádření ohradil. K Trumpovým skandálním výrokům se naopak přidal viceprezident Vance. Papež odmítl nátlak i politickému zneužívání evangelijního poselství, jak se to teď děje.

Papež Lev XIV. svými výzvami k potřebě mírové kooperace navazuje na své předchůdce na Petrově stolci. Například papež František se mnohokrát jasně vyslovil proti zneužívání náboženství k obhajobě násilí a válek, stejně jako proti snahám o sakralizaci nacionalismu. Své myšlenky v tomto směru vtělil třeba do encykliky „Fratelli tutti“.

S papežovými slovy na vytváření pokoje silně korespondují i slova Chiary Lubichové, která říká, že Ježíšův pokoj „od nás vyžaduje nové srdce a nové oči, abychom milovali a ve všech viděli kandidáty všeobecného bratrství“1. Papež ostatně vyzval také Dílo Mariino k prosazování míru a jednoty v těžkých okamžicích současnosti při setkání 21. března po skončení generálního shromáždění. Členové Díla také po nejnovějších útocích amerického prezidenta vyjádřili papeži svou podporu.

Nynější doba s vyhrocenými komunikacemi ve virtuálním prostoru přispívá bohužel k tomu, že se stává stále přijatelnějším bičovat co nejvíce emoce – strach, hněv, stejně jako nenávist. Pokud tedy hovoříme o potřebě míru v dnešním světě, musíme být jeho tvůrci v první řadě svým vlastním chováním v každém okamžiku a pokoušet se tak žít v souladu s Bohem a jeho vůlí.

Jaroslav Šebek

Nové město 3/2026

____________

1. Ch. Lubichová, Slovo života na leden 2004.