Foto: unsplash

Vracel jsem se přes Slovensko z jedné farnosti na jižní Moravě, kde mě požádali o adventní duchovní obnovu. Zastavil jsem se na návštěvě v Bratislavě, kde mě jedna osoba požádala o jednu duchovní službu. Rád jsem to pro ni vykonal. Překvapením pro mě bylo, že jsem obdržel dar – stipendium 50 eur.

Když jsem se vracel z této cesty domů, zastavil jsem se už v Čechách na jedné myčce, abych auto umyl, protože neslo na povrchu známky delší cesty. Zajel jsem do boxu ruční myčky, když náhle přišel technický pracovník a požádal mě, abych chvíli počkal, že musí vyměnit filtr v mycím systému. Nespěchal jsem, a tak jsem s úsměvem odpověděl, že to pro mě není problém. Za několik minut přišel se zprávou, že filtr je vyměněný, že si mohu auto umýt a že mi dal do mého boxu bonus 50 českých korun. Poděkoval jsme s úsměvem a v duchu poděkoval Pánu Bohu za jeho úsměv.

Další den jsem šel na nákup do supermarketu v Katovicích. Když jsem se blížil k pokladnám, viděl jsem už dlouhé fronty. Postavil jsem se do jedné z nich a v klidu čekal. Čas jsem využil na modlitbu breviáře toho dne. Když jsem už pomalu vykládal své zboží na pokladní pás, starší manželé přede mnou už platili za zakoupené zboží. Na konci dávali paní pokladní kupóny na slevu. Ta ale je nemohla přijmout, protože se vztahovaly na nákup nad 200 zlotých. Když tito manželé zaplatili a pomalu odcházeli, otočili se ke mně s otázkou, jestli kupóny nevyužiji. Paní pokladní se podívala na můj nákup a řekla spontánně: „Pán bude platit víc jak 200 zlotých“. Nabídku manželů jsem přijal s konstatováním, že jim kupóny zaplatím. Ale oni nechtěli a s klidem odcházeli. Když paní pokladní skončila registraci celého mého nákupu, podal jsem jí darované kupóny. Sleva byla 50 zlotých.

Teď jsem znovu poděkoval Pánu Bohu za tento další úsměv a znovu konstatoval, že za 3 dny 3 x 50 (pokaždé v jiné měně) náhoda být nemůže.

Martin Uher