V listopadu jsem zavítala na koncert, jehož hlavními aktéry byl zpěvák Pavel Helan a pěvecký sbor Sonjašnyk v doprovodu smyčcového kvarteta. Nejenže mezi publikem byla řada Ukrajinců, ale i v samotném sboru. O tom, jak a proč soubor vznikl a jak působí, jsem hovořila s Mgr. Martinou Sirovou z Litomyšle, která sbor založila a vede.

Mohla byste říct něco o sobě?

Mám dvě malé děti, ve věku pět a tři roky a jsem s nimi zatím doma. Vystudovala jsem Masarykovu univerzitu v Brně, obor německý jazyk a literaturu pro střední školy. Během studia jsem se v Brně zapojila do vedení studentské scholy u jezuitů, kterou jsem vedla asi čtyři a půl roku.

Stála jste u zrodu sboru Sonjašnyk. Jak k tomu došlo?

Po vypuknutí války na Ukrajině jsem se u nás v Litomyšli zapojila s místními ženami do pomoci ukrajinským uprchlicím. Šlo o to poradit jim, jak se v našem prostředí zorientovat, řešila se i humanitární a materiální pomoc. Časem jsme chtěly udělat další krok a pomoct jim k socializaci. Kolegyni Evu napadlo založit kroužek ukrajinštiny, abychom si s těmito ženami lépe rozuměly. Požádala o spolupráci jednu místní Ukrajinku. Také jsme se každou středu začaly setkávat na kávu a popovídání. V Litomyšli se konají také ukrajinské ekumenické bohoslužby, dětské kluby, nabízí se hlídání pro děti, psychologická pomoc atd. Právě při bohoslužbách si Eva všimla, jak ukrajinské ženy pěkně zpívají. Tak vznikla myšlenka více se propojit přes hudbu. V tu chvíli nastal můj čas. Řekla jsem si, že to zkusíme.

Proč zrovna název Sonjašnyk?

Hledala jsem nějaký vystihující název. Nemůžeme si říkat ukrajinsko-český sbor maminek. Seděla jsem s kamarádkou Irinou a nadhazovala jí nějaká slovíčka, jak se co řekne ukrajinsky. Chtěla jsem, aby to mělo nějaké propojení. Když Irina vyslovila ukrajinsky slovo slunečnice – sonjašnyk, bylo mi jasné, že je to ono, hezky to i zní. Slunečnice je národní květinou Ukrajiny a naše ženy jsou takové květinky.

Kde máte zázemí a jaké je složení sboru?

Zkoušíme v Novém kostele Církve bratrské. Celé to vzniklo pod Rodinným centrem v Litomyšli, kde sídlí náš tým Litomyšlané pro Ukrajinu. Působí v něm matky od dětí, které to dělají dobrovolně.

Ve sboru je asi patnáct ukrajinských a pět českých maminek, průběžně se to mění. Jsme z různých církví nebo bez náboženského vyznání. Někdo je katolík, někdo je doma v Církvi bratrské, ženy z Ukrajiny jsou hodně řeckokatoličky.

Jsou mezi námi ukrajinské maminky, které uprchly před válkou, ale i maminky, které u nás žily už dříve. A také české maminky, které se rozhodly, že nám pomůžou tvořit toto společenství. Přibyla k nám ale i jedna dívka z Německa, která je v České republice na roční stáži a přibrala i svou německou kamarádku. A jsme otevřené i novým zájemkyním.

Dochází tedy k propojení žen různého vyznání a různých národností. A také se učí česky. Ale neplánovaně se sbor stal i prostředkem humanitární pomoci, což – jak vidím – ženám dodává pocit důstojnosti a důležitosti pro jejich národ.

Jak k tomu došlo?

V prosinci 2022 jsme plánovali koncert s Pavlem Helanem v Litomyšli. Tento koncert se stal prvním z celé šňůry benefičních koncertů. Vybrala se spousta peněz, přišly peníze od dárců – na kamna, lékárničky a na další potřeby pro Ukrajinu. První koncert vynesl 259.000 Kč a my jsme z toho byly v šoku. Následovaly koncerty v Kopřivnici, pak v Litomyšli atd. S délkou trvajícího konfliktu se částky zmenšují, ale pořád se daří a lidé mají o koncerty zájem.

V říjnu jsme byli v Ostravě a koncert přenášela televize Noe. Je k dohledání na webových stránkách. Koncertem se prolíná svědectví vojáků a zraněných dětí, které přijely do České republiky na rehabilitaci. Díky přenosu a reprízám koncertu na TV Noe jsme vybrali 370.000 Kč. Z těchto peněz jsme zaplatili rehabilitaci jednomu dítěti na celý měsíc a dokupujeme lékárničky.

I když ženy samy nemají finance na podporu svých rodin, když se spojí v jeden celek a obětují víkendy, zkoušky a čas na koncerty, tak mají sílu vybrat finance. Samozřejmě ne samy, vystupujeme s Pavlem Helanem a smyčcovým kvartetem.

Nepomáháme jen Ukrajině. Zpívali jsme třeba na pomoc lidem s roztroušenou sklerózou pro Domov svatého Josefa ve Dvoře Králové. Teď jsme zpívali ve Vsetíně na pomoc po povodních.

Sbormistryně Martina Sirová spolu s Pavlem Helanem a Jiřím Pavlicou.

Kde a jak vystupujete?

Máme domluvené koncerty na 19. ledna v Drnovicích u Valašských Klobouk a na 25. května v Salesiánském středisku v Brně-Žabovřeskách. Další se postupně rýsují.

Většinou vystupujeme s Pavlem Helanem. V Ostravě se k nám přidala Alfa Štramberk, což je třicetihlavý sbor plus symfonický orchestr. Už jsme zpívali i s Hradišťanem a nedávno v Národním divadle1. Byli jsme pozvaní třeba do obce Čistá nebo do Vysokého Mýta. Tam býváme sami, doprovázíme třeba bohoslužbu a zazpíváme pár písniček. Před Vánoci jsme zpívali na vánočním večírku jedné firmy, která zaměstnává většinou Ukrajince.

Kde nejlépe dohledat informace o Sonjašnyku?

Na www.pomoc-ua.cz jsou naše aktivity v rámci pomoci Ukrajině, které probíhají tady v Litomyšli, ale je tam též záložka o Sonjašnyku – naše koncerty, uplynulé i budoucí, plakátky, výtěžky a také e-shop, kde lze zakoupit trička, batůžky, CD a podobné věci. Máme i stránku na Facebooku a jsme na Instagramu.

Na koncertě v Brně zaznělo i něco o plodech vaší pomoci. Mohla byste některé přiblížit?

Mnoho chlapců na frontě umírá na vykrvácení. Každá lékárnička, každé škrtidlo je veliká pomoc a podpora. V nákupu zdravotnického materiálu si necháváme poradit od lidí, kteří tomu rozumí. Možná nemůžeme naší pomocí zastavit válku, ale každý člověk, když něco dostane, ví, že na něho někdo myslí, že na něho myslí Bůh.

Za svou matkou a manželkou s dcerami, které nyní žijí v Litomyšli, přijel jeden voják na rekonvalescenci po vážném zranění. Byla jsem dojatá, když zazvonil na naše dveře a přišel poděkovat. Měl tehdy na mále, ale říkal, že naše lékárnička ho zachránila. Teď žije v Litomyšli a vozí naši materiální pomoc na hranice, kde ji přebírají ostatní.

Nebo u nás žije Ruska, která je vdaná za Ukrajince. Na začátku války utekla se dvěma dětmi z Kyjeva. Když se chce na pár dní vrátit na Ukrajinu, aby viděla manžela, má velké problémy na hranicích. Vyslýchají ji, jestli není nepřítel Ukrajiny. Nechtěli jí dát ani vízum pro dceru, která má také ruské občanství. Napsali jsme jí papír, že zpívá ve sboru Sonjašnyk, že pomáhá Ukrajině, vydělává na lékárničky, že je pro Ukrajinu prospěšná. Dokladem je naše CD, které jsme vydali. Je na něm uvedeno i její jméno. Když absolvovala rozhovory a výslechy na hranicích, vytáhla náš papír a nakonec i CD. Najednou jí všichni začali děkovat a ona už teď na Ukrajinu jezdí jenom s našimi CD jako s důkazným materiálem, že je proukrajinská, přestože je Ruska.

A mám radost i z toho, že se nám daří tvořit společenství a podporující prostředí pro tyto ženy, které jdou jinak z práce do práce.

Stále mne udivuje, ke kolika malým „zázrakům“ dochází. Ani to nestíháme zapisovat. Dodává nám to důvěru, že jdeme správným směrem.

Na koncertě jsem si uvědomila, že vaše působení přináší nejen finanční podporu, ale také povzbuzení, a to i pro Ukrajince žijící v České republice.

Ano, na koncertě v Brně bylo mezi posluchači asi 50 % Ukrajinců. V repertoáru máme hodně ukrajinských písniček. Ukrajinci to vnímají jako velkou podporu, odcházejí nadšení a děkují nám. Slýchají někdy v naší zemi slova jako táhni domů, co tady děláš… Když pak přijdou do prostředí, kde jsou vítáni a kde slyší svůj rodný jazyk, svoje melodie, tak jsou z toho nadšení, což těší i nás.

Umím si představit, jak je to všechno časově náročné. Jak to zvládáte?

Díky milujícímu a chápavému manželovi a jeho milujícím a chápavým rodičům i díky tomu, že zatím nechodím do zaměstnání.

Za rozhovor děkuje Ludmila Šturmová

Nové město 1/2025

_________________

1. iVysílání České televize – Ceny Paměti národa 2024.