Foto: Michael Bujnovský, Člověk a Víra

Tyto Světové dny mládeže byly moje sedmé! A opět to „bylo skvělé a geniální“. V mnohé samozřejmě „stejné“ i „jiné“.

Původní obava, jak vše bude, se postupně rozplývala. Bohu a mnohým díky! Na vysvětlenou je třeba říci, že příprava ze strany Porugalska se nejen mně zdála od začátku chaotická, málo organizovaná, pomalá (například kde budeme mít české katecheze, jsme se dozvěděli až dva dny předem – jindy jsme to věděli třeba půl roku dopředu).

Teď po prožitých SDM v Lisabonu (a předchozím týdnu v diecézi Porto) ve mně rezonují či září některé skutečnosti! Nechci srovnávat s předchozími setkáními, i když se mi to po zkušenostech z minulých SDM vtírá. Vidím ale, že srovnávání velmi omezuje schopnost pochopit a vnímat naplno to, co se mi (možná jiným stylem) nabízí, k čemu jsem zván.

1) Hlavně „Lisabon“ byl a je DAR! Mnohokrát jsem si uvědomil (při pohledu na pohyb „děcek“ z celého světa ve frontách na oběd, při modlitbě a ztišení nebo zase při „bugru“ a zpívání písní ve všech možných jazycích v metru přeplněném mládeží „všech barev“), co to vlastně dal Jan Pavel II. v roce 1985 do pohybu. Neuvěřitelné, krásné, plodné, stále živé a stále nové! Mnohaúrovňová zkušenost církve – Božího lidu prožívajícího náročnost, krásu a především RADOST. Prostě opět jsem si potvrdil, že tento nápad byl skutečně z Ducha. Papež František to i jasně vyslovil.

2) Náročnost! Ano, nebyla to legrace. Zvláště druhý týden v Lisabonu (Lisabon má 540 tisíc obyvatel a nás tam bylo na pár dní 1,5 milionu, tedy celkem to byl čtyřnásobek). A dopadlo to krásně. Samozřejmě ne bez náročnosti, ale to je život! A když v té náročnosti jdeme spolu a vidíme, že je možné ji „nabídnout“ – dát jí smysl, tak s tím, co člověk zažívá, slyší (třeba svědectví o bolestech v životech mladých v rámci křížové cesty) se náročnost stává logickou (a snad i potřebnou) součástí celého „podniku“ 😊!

3) Výrazem náročnosti bylo i viditelné obrovské nasazení tisíců dobrovolníků i našich ze sekretariátu Sekce pro mládež a mnohých dalších, kdo doslova „padali na hubu“, aby děcka – poutníci, měli alespoň místečko na spaní a nutnou výbavu poutníka – registraci, batůžek s několika věcmi, „lítačku“ na dopravu, QR – kód na stravu…! Obdivuji a děkuji!

4) S touto náročností velmi kontrastovala radost a spokojenost „děcek“. Ale nejvíc mě „dostávalo“, jak mladí lidé úplně „šíleli“ po tom, aby někde zastihli projíždějícího papeže Františka. Několikrát se mi stalo, jak mi večer někdo z nich ukazoval „videjko“: „Koukej, jak jsme byli přímo u cesty, František jel hned kolem nás!“ Říkal jsem si, že Michael Jackson (dej mu Pán lehké odpočinutí) či jiná hvězda showbyznysu by mohli Františkovi závidět! A tak si říkáš: Co na něm vidí? 86-tiletý „dědeček“ na vozíku?! Na to si odpovězme sami. Za mne: viděl jsem milujícího, věkem velmi mladého muže, ochotného stále nově vnikat do tajemství (radostí a především bolestí) životů mladých lidí. Jeden ze světců dnešní doby – krásný normální člověk zakotvený v Bohu a ze všech sil se snažící nabídnout Boží nekonečně milosrdnou a stále „čekající“ Lásku. Viděl jsem a dosvědčuji, že na to je každý (natož mladý) člověk citlivý a vnímavý. Proto je František milovaný!

Dovolte mi tři jeho souvětí, která se mne velmi dotkla. První dvě ze sobotní vigilie: „Jediná příležitost, jediný okamžik, kdy je přípustné dívat se na člověka shora dolů, je pomoci mu vstát.“ A „v životě není nic zadarmo. Za všechno se platí. Jen jedna věc je zdarma: Ježíšova láska.“ Třetí je z nedělní promluvy: „Nezáříme tehdy, když se postavíme do světla reflektorů (…). Nezáříme, když vystavujeme dokonalý, uspořádaný a pěkně upravený obraz (…). Záříme, když přijmeme Ježíše a naučíme se milovat jako on.“

Vzpomínek je moc a stále se mi vynořují nové! A tak poslední – takový i osobní dáreček: Mnozí jsme se v pátek po křížové cestě zúčastnili silného koncertu Gen Verde v jednom z parků uprostřed Lisabonu! Byl to dar! No a Pán dal, že jsme také mohli alespoň krátce pozdravit jednu z účinkujících – Annalisu (houslistku) – a připomenout si minulý rok, kdy část Gen Verde byla součástí Celostátního setkání mládeže v Hradci Králové.

Díky Bohu a Janu Pavlu II. za ten nápad! Za toto úžasné a pravidelné „rozhýbávání celého světa!“

Tomáš Hoffmann

kněz z Diecézního centra života mládeže Vesmír

Nové město 5/2023