V Letohradě již několik měsíců probíhá dobrovolnická iniciativa – pletení sítí pro pomoc na Ukrajině. Položili jsme několik otázek Pavle Tomkové, jedné z pletařek.

Poté, co jste vyráběli zákopové svíčky, se již několik měsíců věnujete pletení sítí. Jak takové sítě mohou pomoct ve válkou sužované Ukrajině? A jak jste se k této aktivitě dostali?

Zákopové svíčky jsme vyráběli před dvěma roky. Oldskaut (starší skaut) Pavel oslovil člověka, který před časem sponzoroval materiál na svíčky, jestli bude třeba další pomoc pro Ukrajinu. Dověděl se, že nyní jsou potřeba krycí sítě, a byl nasměrován do Hradce Králové, kde se tím zabývají. Pavel naložil auto svými vnoučaty – skauty – a jeli se podívat. Tam situaci obhlédli a sítě se naučili plést. S kamarádem truhlářem vyrobili dva stojany o velikosti 7krát 2 metry, na kterých se sítě vyplétají. Na nás bylo shánět materiál na pletení – nepotřebné textilie, prostěradla, povlečení atd.

Sítě slouží k zakrytí techniky a všeho, co nemá být zasaženo drony. Protože byla zima, pletlo se z bílého materiálu. Koncem února bylo třeba plést sítě hnědé nebo zelené. Všude, kde tyto sítě vyrábějí, barví textil v domácích pračkách. Jelikož jsme to rozjeli ve velkém stylu, pračky nestíhaly, ale podařilo se nám sehnat barvírnu, což je velká pomoc. Do Velikonoc tam obarvili už asi 300 kg materiálu. Při vyplétání se ho spotřebuje velké množství. Na jednu síť je třeba asi 40 prostěradel. Materiál je potřeba roztrhat na pruhy a vystříhat očka. K začátku dubna jsme upletli již téměř 50 sítí.

Postupně se do této aktivity zapojili skauti a také další lidé. Jak se vám je podařilo oslovit?

Máme velký oddíl oldskautek, které si vzaly na starost shánění materiálu a dobrovolnic na pletení. Vyhlásily jsme v kostele, že každý je vítán. Materiálu se sešlo hodně, ale pletařka nepřišla žádná. Zkusily jsme tedy zvát osobně a úspěch se dostavil. Někdy se nás sejde až 15. Zapojují se i mladší skauti, ale oproti nám důchodkyním mají málo času.

Kde získáváte materiál a jak se pak hotové sítě přepravují na Ukrajinu?

Materiál získáváme v širokém okolí. A nějaký též dodaly sponzorsky místní textilní firmy. Upletené sítě se svážejí do Hradce Králové a odtud každý týden odjíždí kamion s pomocí na Ukrajinu.

S jakými reakcemi se setkáváte ve svém okolí?

Reakce jsou různé. Většinou nám lidé fandí a pomáhají, ale někdo si ťuká na čelo s poznámkou, že tu válku jen prodlužujeme. My si to nemyslíme.

Pro tuto aktivitu je potřebné určité zázemí. Jak to řešíte?

Duší této činnosti je Pavel, který poskytuje svou garáž, kde topí, svítí a připravuje rámy, aby se nám dobře pracovalo. Scházíme se v devět hodin ráno, pleteme až do jedné hodiny nebo déle, jak jsou síly a potřeba. Ze začátku jsme vařily polévky na polední občerstvení, ale pak nám sponzor nabídl dovážení obědů ze závodní jídelny. Moc si toho vážíme. Jinak průběžně vaříme čaj a kávu a někdy přinese některá pletařka buchtu na ochutnání.

Umím si představit, že je tato dobrovolnická – již několik měsíců trvající – aktivita náročná. Nevyčerpává vás to?

Abychom to všechno zvládaly, musely jsme si nastavit pravidla. Každá máme  vnoučata, zahrádky, domy atd. Když jsme začínaly, pletly jsme třeba celý den. Za čtrnáct dní bylo jasné, že to musíme změnit. Usnesly jsme se na několika hodinách denně a vyzkoušely pracovní týden pondělí až čtvrtek. Ostatní čas necháváme mladším skautům. Těší nás, že můžeme alespoň takto pomáhat.

Intenzivní spolupráce více lidí na malém prostoru… jak se utváří vaše vztahy? 

Je nás parta, která se zná až padesát let. Prožily jsme společně spoustu akcí, jako rodinné a pak skautské tábory, dobrovolnictví v charitě a skautu. Hodně o sobě víme. Prožíváme spolu své radosti i bolesti. Jsme spolu prostě rády. A moc nás těší, že některé ženy, které jsme dříve jen potkávaly na ulici a teď se zapojily do pletení, mezi nás zapadly a jsou spokojené v naší bandě. Nejšťastnější budeme, až naše práce bude zbytečná a Ukrajina svobodná!

Za rozhovor děkuje Ludmila Šturmová

Nové město 3/2026