Ilustrační foto: Pixabay

Právník, politik a diplomat Pavel Svoboda působí od minulého roku jako velvyslanec České republiky při Svatém stolci ve Vatikánu. V místě, které se stalo v minulých měsících středem pozornosti celého světa.

Máte za sebou již několik měsíců působení v roli velvyslance při Svatém stolci, období velkých událostí a změn. Jaký byl nejsilnější moment, který jste za tuto dobu prožil?

Uvedl bych hned dva nejsilnější momenty. Zaprvé – osobní setkání s papežem Františkem u příležitosti předávání pověřovacích listin, zadruhé – kolektivní radost na Svatopetrském náměstí při bílém kouři – zvolení papeže Lva XIV.

Začátek vašeho působení se překrývalo se začátkem Jubilejního roku. Jak se to promítá do vaší práce a co znamená pro vás osobně?

Jubilejní rok se do práce velvyslance při Svatém stolci promítá především množstvím organizační práce související s četnými návštěvami z Česka, nedávnou národní poutí počínaje. Osobně pro mě Jubilejní rok znamená příležitost k určitému vnitřnímu restartu, ale také mnoho setkání s lidmi a podněty z toho vyplývající.

Hned na počátku svého působení v úloze velvyslance jste se osobně setkal s papežem Františkem. Jak na setkání s ním a na jeho pontifikát vzpomínáte?

Ze setkání s papežem Františkem si odnáším především vzpomínku na ten do očí bijící kontrast mezi velebnou krásou Vatikánu a prostor užívaných papežem, včetně spousty protokolární symboliky na jedné straně, a jeho neformální srdečností na straně druhé. Při osobním setkání papež František také projevil smysl pro humor, který celkový dojem z jeho otevřenosti ještě umocnil.

Na pontifikát papeže Františka budu určitě vzpomínat skrze tři věci: jeho necírkevní způsob vyjadřování, kterým oslovil bezpočet lidí na celé planetě, dále množství projektů, jejichž dotažení do konce podle mého názoru představuje práci pro několik dalších papežů. Připomeňme jen například encykliku Laudato si’ a její geniální koncept integrální ekologie, který u nás v Česku ještě zdaleka nebyl doceněn, nebo synodální proces s jeho inspirativní metodou kolektivní diskuse. Pro jistotu ji připomenu: začíná se ztišením, následuje vyjádření osobních názorů bez komentování ostatními, poté opět chvíle ztišení, dále diskutující uvedou, co je z prvotních vyjádření ostatních oslovilo – bez opakování vlastního názoru. Pak se skupina snaží pojmenovat a zapsat například na tabuli podstatné názory a konečně moderátor skupiny shrne a zapíše hlavní myšlenky vzešlé z diskuse pro potřeby jiné budoucí diskuse. Každý diskutující má stejně krátkou minutáž pro svůj projev bez ohledu na své postavení – laik či kardinál.
Také budu na papeže Františka vzpomínat i skrze jeho gesta pokory vůči politikům mimo katolickou církev. Například návštěva ruského velvyslance ihned při zahájení agrese na Ukrajině – normální je velvyslance si předvolat, ne se za ním osobně vydat, zvláště jde-li o papeže – či líbání nohou politikům v Súdánu.

Jak jste prožíval dění kolem volby nového papeže? Promítlo se nějak do vaší práce? Měl jste možnost se s ním setkat osobně?

Volbu nového papeže jsem prožíval s napětím a očekáváním, protože práce u Svatého stolce mi jen zvětšila pochopení toho, jakou tento člověk – z politického pohledu absolutní monarcha – nese odpovědnost, protože jeho rozhodnutí ovlivňují nejen katolickou církev, ale nepřímo i celý svět.

Do mé práce se volba nového papeže promítla hned trojmo: intenzitou informování mého zaměstnavatele – ministerstva zahraničních věcí, povinností logisticky zabezpečit účast českého zástupce na inaugurační mši a konečně zvýšenou komunikací s médii.

S papežem Lvem jsem měl možnost setkat se zatím dvakrát, poprvé to bylo při jeho setkání s diplomatickým sborem dva dny před inaugurační mší. Setkání to byla vždy nesmírně lidská. I v tomto ohledu nový papež navazuje plnohodnotně na papeže Františka.

Za rozhovor děkuje Ludmila Šturmová

Nové město 4/2025