V sérii volně na sebe navazujících článků se snažíme proniknout ke kořenům, z nichž vyrůstala Chiara Lubichová a spiritualita jednoty. V Novém městě č. 1 a 2 jsme se v článku „Trident: město na křižovatce“ věnovali historickému a společenskému prostředí, nyní se zaměříme na její rodinu. Je totiž všeobecně známá její historie počínaje rokem 1943, kdy se zasvětila Bohu, případně ještě se zmínkou o roku 1939, kdy v nazaretském domku v Loretu měla první intuici o fokoláre.  Méně známé je však to, co těmto událostem předcházelo. Přitom pro lepší pochopení osobnosti každého člověka je důležité poznat i prostředí, kde vyrostl, a zejména jeho rodinu, v níž získal základní výbavu do života. Pokusme se z dostupných materiálů dozvědět se něco více o jejím rodinném zázemí a o jeho možném vlivu na charismatický dar, kterého se jí později dostalo.

Jak víme, Chiara se narodila v Tridentu, městě, které více než sto let, stejně jako naše země, bylo součástí Rakouského (1804-1867) a později Rakousko-uherského mocnářství (1867-1918). Příslušnost k tomuto velkému mnohonárodnostnímu státnímu celku usnadňovala migraci osob za prací, jak to známe i z naší historie, a dokazuje to například četnost výskytu českých jmen ve Vídni. Rovněž příjmení Lubich nezní příliš italsky, ale svědčí spíše o slovanském původu. Snadno ho lze přetransformovat do tvaru Ljubič, což je časté jméno vyskytující se ve slovinském nebo chorvatském prostředí. A nám je navíc sympatické tím, že se odvozuje ze slova, které v některých slovanských jazycích znamená lásku.

V Hnutí se rozšířil výklad (inspirovaný domněnkou Chiařina staršího bratra), že rodinní předkové z otcovy strany přišli do Tridentu právě z některé z balkánských zemí, případně z Maďarska. Důvodem přestěhování rodiny do Tridentu mohla být zdejší velká vojenská posádka, znamenající zvýšenou poptávku po mase, a některý z prapředků Chiary mohl mít zaměstnání řezníka. Tuto hypotézu posiluje v Tridentu dodnes existující řeznická firma Lubich.

Ovšem pátrání v matrikách, které pečlivě vykonal autor nejnovějšího Chiařina životopisu1, když šel pět generací nazpět, nás vede jinam. Chiařin otec Luigi a dědeček, taktéž Luigi, se oba narodili v Tridentu, ovšem pradědeček Vincenzo Stefano (nar. 5. dubna 1816) pocházel z vesnice Calliano na horním toku řeky Adige. Stopa dalšího o generaci staršího předka (jménem Matteo) vede do horské vesnice Anterivo, německy Altrei v Jižním Tyrolsku, nacházející se v nadmořské výšce 1 200 m, dnes s 390 obyvateli, a patřící do diecéze Bolzano.

Pravopis příjmení Lubich prodělal při zápisu do matrik několik změn. Dědeček je zapsán jako Luigi Lubick, pradědeček jako Vincenzo Lutbigh. U matričního zápisu ze svatby Vincenzových rodičů je příjmení ženicha Mattea zapsáno ve tvaru Lutbigk. A aby to nebylo tak jednoduché, tentýž Matteo je v křestní matrice zapsán s příjmením Ludwig, což je jedno z nejrozšířenějších příjmení v této vesnici. Ve stejné formě je zapsáno i jméno jeho otce Pietra, který se 24. září 1752 oženil s Annou Amorth.

Je tedy téměř jisté, že Chiara nebyla z otcovy strany potomkem řezníků přišlých z některé slovanské země, ale chudých pohorských rolníků z jazykového rozhraní (italsko-německo-rétorománského) a z prostředí poznamenaného smyslem pro solidaritu a kooperaci, který jim umožňoval přežití v tvrdých podmínkách.

Chiařin dědeček z matčiny strany Germano byl původem také rolník. Pocházel z vesnice Coredo (ve Val di Non, Trentino). Když se později i on přestěhoval do Tridentu, zavedl první taxi ve městě: koňským povozem dopravoval pasažéry z nádraží do jejich obydlí.

Ti, kdo znali Chiařimu maminku, říkají, že to byla velmi temperamentní a inteligentní žena. A také prý dosti náruživá kuřačka. Její dívčí příjmení Marinconz, jak tvrdí dlouholetá Chiařina spolupracovnice Eli Folonari, je španělského aristokratického původu2. Krev, která kolovala v Chiařiných žilách, má tedy původ velmi různorodý. Možná i díky tomu získala Chiara už při svém narození nějaký gen touhy po sjednoceném světě. Ale nepouštějme se do genetiky a držme se historických faktů.

Chiařini rodiče měli obdobná křestní jména – Luigia a Luigi – a jejich svatba se konala 15. srpna 1916 v kostele S. Maria Maggiore, známém jako dějiště Tridentského koncilu. Nastěhovali se pak do bytu v domě hned naproti tomuto kostelu. Není bez zajímavosti, že Luigia byla už předtím vdaná (v roce 1908); její první muž, jménem Teobaldo Nardelli, však zemřel na zánět ledvin pouhý měsíc po svatbě. I tady bychom mohli spekulovat o zásahu Boží Prozřetelnosti, ale raději nevstupujme ani zde na tenký led takových úvah.

Rodiče se poznali v práci. Luigi si našel místo vedoucího tiskaře v tiskárně deníku socialistické strany „Il Popolo“ (Lid). Založil ho Cesare Battisti, italský novinář, geograf a iredentista (tj. bojovník za připojení území obývaných Italy, jako bylo právě Trentino, k Itálii), popravený během války za velezradu Rakouské monarchie.

V té době pracoval pro stejný list také Benito Mussolini, tenkrát ještě přesvědčený socialista. Chiařin otec mu dokonce propůjčoval svou pronajatou místnost, kterou střídavě užívali na spaní: Luigi jako tiskař tam spal ve dne a Mussolini jako novinář v noci. Jednou ho prý včas varoval před rakouskou policií, která ho tam hledala, a tím ho zachránil před zatčením. Ale Luigi tuto známost nikdy nevyužil ve svůj prospěch. Důležitější než epizoda s Mussolinim bylo pro jeho život setkání s budoucí manželkou, která tam pracovala jako tiskařka.

Luigi Lubich ještě před svatbou, už v roce 1914, narukoval do armády a hned téhož roku byl raněn na frontě v Haliči; díky tomu byl stažen z první bojové linie (opět jedna šťastná „náhoda“) a o dva roky později, jak víme, se mohl oženit. První syn Luigi Roberto Germano, známý jako Gino, se narodil ještě před koncem války (21. ledna 1918). Téměř na den za dva roky (22. ledna 1920) se narodila dcera pokřtěná jako Silvia Maria Elvira. Křestní jméno Silvia získala po svém kmotrovi a strýci, otcovu bratru Silviovi, zaměstnáním obchodníkovi. (Jméno Chiara přijala mnohem později, až po vstupu do Třetího řádu sv. Františka.) Poté se rodina rozrostla ještě o další dvě sestry: Lilianu a Carlu.

Jiří Kratochvíl

(Pokračování)

____________

1. Viz Maurizio Gentilini, Chiara Lubich, la vita dell’unità tra storia e profezia, Città Nuova, Roma 2019, str. 49 a násl.
2. Giulia (Eli) Folonari, Lo spartito scritto in cielo. Cinquant’anni con Chiara Lubich, Città Nuova, Roma 2012, str. 28.

Použitá literatura:

• Nino Carella, Silvia prima di Chiara; la ricerca di una strada nuova, Città Nuova, 2014.
• Bernhard Callebaut, La nascita dei Focolari; storia e sociologia di un carisma (1943-1965), Città Nuova, 2017
• Maurizio Gentilini, Chiara Lubich, la vita dell’unità tra storia e profezia, Città Nuova, Roma 2019.
• Giulia (Eli) Folonari, Lo spartito scritto in cielo. Cinquant’anni con Chiara Lubich, Città Nuova, Roma 2012.