V evangeliu nás Ježíš učí milovat všechny, i nepřítele. Jak vést děti k takové lásce, a přitom jim zároveň pomoct k tomu, aby nebyly naivní a dokázaly zachytit nebezpečí, aby se učily chránit samy sebe a nenaletět těm, kdo by měli případně špatný úmysl? Zeptali jsme se psycholožky a psychoterapeutky Ilony Špaňhelové.

Pravidelné sdílení prožitků

Milí čtenáři, když si čtu tuto otázku, napadá mne, že je velmi užitečná a mnohdy náročná. Nejprve by se nad ní měl zamyslet sám rodič, udělat si na to čas a poté tuto oblast otevřít s dítětem.

Abychom my rodiče zachytili, že dítě může mít s touto problematikou malou obtíž, nebo že mu vrtá v hlavě, kdo je vlastně pro něj přítel a kdo nepřítel, je zapotřebí udělat si na společnou komunikaci čas.

Někdo má k tomu vytvořený čas u večeře, někdo hledá pozdější večerní povídání, někdo si najde čas odpoledne, když se vrátí z práce a dítě ze školy nebo školky. Tento čas je velmi důležitý a pokud je to pro rodiče možné, dala bych mu přednost před dalšími věcmi. Může být krátký, opakující se přibližně ve stejnou chvíli nebo při stejné příležitosti, čas, kdy je možné sdílet spolu s dítětem prožitky, které rodič i dítě zažili za daný den. Pomůže nám k tomu, abychom se my rodiče dozvěděli, čím žije dítě a abychom mu mohli být příkladem.

Rozlišovat dobré a špatné skutky

Pak je důležité u dítěte pěstovat jeho svědomí. Vývojoví psychologové říkají, že svědomí se začíná více vyvíjet v předškolním období (3 až 6 let) a dále. Mnozí rodiče pozorují, že už v pozdějším batolecím období (u některých dětí kolem druhého roku) děti dokáží pojmenovat a sledovat věci dobré a špatné.

Toto období je velmi důležité, protože dítě v tom, co dělá ono samo nebo druhý člověk, poznává, jaký skutek je dobrý a jaký špatný.

A tady má rodič povzbuzovat dítě k dobrému ve vztahu k sobě i ke druhému a rozlišovat skutek špatný. Někdo se dítěte zastal, pomohl mu, půjčil mu hračku, někdo dítě kopnul, zradil ho, řekl nepravdu…

Rodič má povzbuzovat dítě k dobrému ve vztahu k sobě i ke druhému a rozlišovat skutek špatný.

V pozdějším věku se dítě může setkat s jiným negativním chováním druhého – když ho někdo natočí ve škole na mobil nebo ho stále šikanuje, i když se dítě ozývá, že to nechce… Také se může setkat s tím, že ho někdo stalkuje (opakovaně obtěžuje) nebo se mu posmívá.

Je tedy důležité, aby dítě vnímalo (i s pomocí rodiče), že druhý dělá věc špatnou.

Ono rozlišení je důležité.

Pokud to dítěti nejde, může hrát s rodičem hru – co je špatné, co je dobré a z jakého důvodu. Mohou si dávat příklady, které kolem sebe vidí, o kterých slyší nebo se kterými se někdy setkali. Důležité je (i když dítě nemá žádné problémy ve svém životě, nesetkalo se s nepřítelem), aby dokázalo vnímat zmíněné rozlišení.

Kdo je můj přítel?

Dále je vhodné udělat si například „profil“ dětského přítele. Jaký je to člověk, co dítěti dává, jaké má vlastnosti, jak mluví s dítětem, jak se zajímá o dítě, jaký kontakt spolu mají. A co dává dítě tomuto příteli.

To může zahrnovat zájem o druhého, chvíle strávené spolu, uvolněnost, naslouchající ucho, čas…

Je vhodné udělat si „profil“ dětského přítele.

Pokud je dítě kreativní a chtělo by, může tohoto člověka a sebe nakreslit a povídat si s rodičem o přátelství. Využít k tomu například čas prázdnin, který právě nastává.

Také je vhodné, aby i rodič sám mluvil o důležitosti přátelství s druhým. Co pro něj a pro druhého přátelství znamená, čím se vyznačuje, čím je pro rodiče vzácné.

Tento příklad je pro dítě často moc důležitý.

Odsoudit špatné chování

Poté je fajn pojmenovat si, jaké rysy má chování nepřítele. Je důležité oddělit člověka jako takového (neznáme často jeho minulost, dětství, pohnutky, charakter…) od jeho činů. Čili je vhodné neodsuzovat, neznačkovat osobnost člověka, ale je potřebné odsoudit jeho špatný skutek, nesouhlasit s tím, zlobit se ve vztahu k činu, který udělal. K tomu nám má pomoct již zmiňované svědomí a rozhovor s rodičem.

Je důležité oddělit člověka jako takového (neznáme často jeho minulost, dětství, pohnutky, charakter…) od jeho činů.

Pokud je na mě stále někdo agresivní na internetu, je to špatné chování. Tedy já – a chci k tomu vyzvat i dítě – nesouhlasím s tímto chováním, nelíbí se mi. Mám zvážit, zda si jeho adresu hned zablokovat nebo zda mu to napsat jednou jasně a stručně.

Je důležité, aby dítě i rodič vnímali svoji důstojnost. Pro ni je někdy důležité třeba ono zablokování.

Možná je u někoho situace jiná.

Dítě, které ubližuje, může být spolužák ve třídě. Řešením nemusí být odchod ubližovaného dítěte ze školy. Nejprve se doporučuje, aby se dítě vymezilo vůči tomuto chování, informovalo učitele a poprosilo o řešení – zde je důležitá i úloha rodičů. Je třeba být dítěti nablízku a pomoct mu, aby sledovalo, jak se při kontaktu s tímto spolužákem cítí, zda to zvládá a zda ho vstup do třídy a možná spolužákovy „kecy“ nevedou k ponižování sebe sama, ke strachu a velkému stresu. Pak je zapotřebí začít s touto situací více pracovat.

Změnit vnitřní postoj

Ona slova „milovat nepřítele“ se možná změní na slova „respektovat nepřítele“, „vyhýbat se nepříteli“, „mít neutrální postoj k nepříteli“. Slovo „milovat“ je v některých okamžicích velmi silné a nelze ho dosáhnout.  

Slovo „milovat“ je v některých okamžicích velmi silné a nelze ho dosáhnout.

Jde o to učit sami sebe i dítě změnit vnitřní postoj. Na prvním místě sledovat sebe a co situace, tento člověk a jeho čin s druhým, s námi dělá.

A učit se o tom mluvit. Například: „Mám strach, když ho vidím… Bojím se, že mi bude zase nadávat před školou… Jsem naštvaný, že mne pomlouvá před ostatními kamarády… “

Vyjádření toho, jak se dítě cítí a vůbec otevření komunikace o dané situaci, problému, je velmi důležité. Situace už „je na stole“, není jen dítěte, je naše společná.

Do změny vnitřního postoje patří také učit dítě nesouhlasit s chováním, skutkem, slovy druhého, ale neodsoudit ho.

Učit se hodnotit situace a svůj názor sdělovat

Za důležité také považuji učit dítě (pokud je to možné a dítě je dál v nějakém kontaktu s nepřítelem – například ve škole) dávat druhému zpětnou vazbu.

Učit dítě dávat druhému zpětnou vazbu.

To znamená říkat: „Toto se mi nelíbí, zraňuje mě to, jsem pak naštvaný… Prosím, nedělej mi to.”

Čili rozvíjet schopnost dítěte hodnotit situace, mít na ně názor a ten sdělovat.

V prostředí psychologické poradny se někdy učíme s dítětem tento rozhovor: dítě je ten, kdo ubližuje (tedy nepřítelem) a já jsem oním dítětem. A jdeme rovnou do akce – do komunikace nebo skutku, který se dítěti stal.

Pomáhá to dítěti vydat ze sebe (intonačně, postojem, gesty) to, co mu zůstalo v srdci ze situace s oním dítětem a já mu mohu nabídnout slova nebo také postoj a gesta, která pak může použít při dalším setkání (pokud by se opakovalo) s oním dítětem.

Tato zpětná vazba – řečení druhému dítěti, že něco není v pořádku, je moc potřebná. Posiluje důvěru samotného dítěte v sebe, že se dokáže ozvat, nenechá si věci jen tak „líbit“, ale hlavně je to důležité pro druhého. Pro něj je to totiž možnost, aby se také on sám zamyslel nad tím, co dělá a co to působí u druhého.

Být dětem podporou

A tak přeji nám dospělým schopnost mluvit s dítětem o jeho životě. Co prožívá, jak se má, co se mu v životě děje. Dávat dítěti příklad, jak se i já jako rodič vypořádávám s obtížnými situacemi, co s nimi dělám. Klidně můžeme i říct, že to někdy nezvládáme.

Přeji nám schopnost dobře rozlišovat s dítětem dobro a zlo. Učit se nesoudit člověka, ale jeho čin nebo slovo.

Dejme dítěti možnost prožít, co daný skutek ze strany druhého v něm vyvolal a zkusit hledat, jaké má jméno. Strach, naštvání, lítost?

A pomoct dítěti hledat ventil, aby ho tyto pocity neovládly.

V případě kyberšikany také hledat cestu, zda s tímto nepřítelem ještě dál komunikovat nebo úplně komunikaci ukončit. Pak tento člověk nebude mít možnost na dítě dále působit, dítě se bude moct vymanit z negativního chování, opustit ho.

A stále je důležitá podpora a opora dítěte od rodiče, upevňování vzájemného vztahu, který může dítě těšit a dávat mu jistotu, že i na náročné situace v životě není samo.

Velmi doporučuji učit děti se za přátele i možné nepřátele modlit a svěřovat je do Boží náruče.

Ilona Špaňhelová

Nové město 4/2026