Sekretariát synody vydal v červenci letošního roku třiadvacetistránkový dokument pod názvem: Pokyny pro realizační fázi synody 2025–2028.

Než se podíváme na stránky nového dokumentu, připomeňme si slovy kardinála Maria Grecha, generálního sekretáře synody, co vlastně znamená být synodální církví:

„Jednoduše řečeno, synodální církev je duchovnější církví. Existuje pokušení, abychom církev proměnili v nevládní organizaci, jak zdůrazňuje Svatý otec. Církev je Kristovo tělo a duší této církve je Duch Svatý. Synodální církev je pozváním pro Boží lid, aby přijal přítomnost Ducha Svatého, který je hlavním aktérem tohoto synodálního procesu. Pozvání do synodální církve pro mě znamená dát více prostoru Duchu Svatému. Klíčovým slovem v tomto jednoduchém procesu je vlastně rozlišování, co Duch Svatý dnes církvi sděluje? (…) Když se setkáváme, abychom diskutovali a naslouchali, nejsou to čistě lidská setkání. Musíme vyzvat Ducha Svatého a naslouchat Božímu slovu. Jinak by církev byla naším projektem, ale církev není naše. Církev patří Ježíši Kristu.“1

Synoda o synodalitě tedy neskončila. Co nás čeká v příštích letech a v jaké konkrétní fázi synodního procesu se nacházíme? V říjnu roku 2021 slavnostně zahájil papež František synodální proces, jehož první fází bylo naslouchání. Mnozí z nás jsme ho prožili ve farnostech a diecézích a spolu s námi křesťané na celém světě. Druhá fáze patřila rozlišování, kdy se ve dvou generálních synodních shromážděních sešli v roce 2023 a 2024 ve Vatikánu biskupové a účastníci z řad laiků, kněží, jáhnů. Skrze společnou modlitbu, společné naslouchání Božímu slovu a konverzací v Duchu Svatém se snažili zachytit to, k čemu zve Duch Svatý celou církev dnes. Výsledkem Rozlišování je Závěrečný dokument Synody o synodalitě, který papež František svým podpisem přičlenil k učitelskému úřadu církve. Jeho text je proto pro nás nejen inspirující, ale i směrodatný. Nyní se nacházíme ve třetí fázi – realizační. Kardinál Mario Grech ji v jednom komentáři označil za nejdůležitější.

Dokument „Pokyny pro realizační fázi synody“ přehledně shrnuje, jak tato třetí fáze proběhne. Její konkrétní kroky člení do následných časových úseků:

• červen 2025 až prosinec 2026: implementace v místních církvích a jejich uskupeních;
• první pololetí 2027: hodnotící shromáždění v diecézích a eparchiích;
• druhé pololetí 2027: hodnotící shromáždění v národních a mezinárodních biskupských konferencích, ve východních hierarchických strukturách a v dalších uskupeních církví;
• první čtvrtletí 2028: hodnotící kontinentální shromáždění;
• říjen 2028: církevní shromáždění ve Vatikánu.

Text Pokynů, který je adresován celému Božímu lidu, tedy nám všem, odpovídá na základní otázky:

1. Co je to fáze realizace a jaké jsou její cíle?
2. Kdo se účastní realizační fáze? Jaké jsou jeho úkoly a odpovědnost?
3. Jak používat Závěrečný dokument v realizační fázi?
4. Jakou metodou a jakými nástroji postupovat ve fázi realizace?

Protože tato fáze opět probíhá v církvi na celém světě, rozhodl papež František a následně potvrdil papež Lev, že celý proces bude doprovázet Generální sekretariát synody. Záměrem sekretariátu je „napomoci tomu, abychom měli všichni na zřeteli především jednotu církve „a vytvářeli soulad mezi realizací dokumentu v odlišných církevních prostředích“, aniž by byla jakkoli omezena odpovědnost jednotlivých místních církví. Cílem realizační fáze je vyzkoušet nové postupy a nové struktury, které přispějí k synodálnímu životu církve. Tato etapa je také živnou půdou pro výměnu darů, která upevňuje společenství místních církví v rámci jediné církve. „Žijeme ve světě, který se zmítá v nekonečné spirále násilí a válek a stále obtížněji vytváří prostor pro setkání a dialog zaměřené na hledání společného dobra a míru. Svět naléhavě potřebuje církev, která dokáže být v Kristu ,jakoby svátostí neboli znamením a nástrojem vnitřního spojení s Bohem a jednoty celého lidstva‘.“ (srov. Lumen gentium, č. 1; srov. Závěrečný dokument /dále ZD/, č. 56)

Zodpovědným za synodní proces v každé diecézi je její diecézní biskup. Je na něm, aby proces zahájil, oficiálně stanovil jeho časový harmonogram, doprovázel jeho průběh a také potvrdil jeho výsledky. Biskupové jsou povoláni k tomu, aby podněcovali a podporovali účast všech členů Božího lidu, který jim byl svěřen, na synodálním procesu. Během předchozích etap se ukázala jako velice cenná práce diecézního synodálního týmu. Jednotliví diecézní biskupové proto z řad kněží, jáhnů, laiků, řeholníků jmenují členy týmu.

Výchozím textem pro realizační fázi je Závěrečný dokument. Je nezbytné dbát na jeho znalost zejména u členů synodálních týmů a těch, kdo jsou na různých úrovních, tedy třeba i ve farnostech, povoláni k provázení realizačního procesu. Čtení Závěrečného dokumentu musí být především provázeno a živeno společnou i osobní modlitbou, zaměřenou na Krista – učitele v naslouchání a v dialogu (srov. ZD, č. 51), a otevřeno působení Ducha Svatého; abstraktní analýza textu nepostačí. ZD je vnitřně ucelený text, který v sobě obsahuje vlastní vnitřní dynamiku. Ta je výsledkem dlouhého procesu naslouchání, srovnávání a rozlišování. Nelze jej tedy považovat za soubor pokynů k různým tématům, kterých se lze chopit bez ohledu na souvislost, v níž jsou formulovány. Nemohli bychom tak dostatečně proniknout jejich význam a nevedly by ke správnému uplatňování v praxi.

Zkušenost celého synodálního procesu ukázala, jak důležité je mít k dispozici metodu vhodnou pro zpracování jednotlivých témat. Při stavbě synodální církve se obsah a metoda velmi často shodují: setkávání a dialog jako bratři a sestry v Kristu nad otázkou, jak lépe žít synodální rozměr církve, je zkušeností synodální církve, která otevírá lepší pochopení daného tématu. Synodální metoda se tedy neomezuje na řadu technik řízení setkání, ale je duchovní a církevní zkušeností, která zahrnuje růst v novém způsobu bytí církví, zakořeněném ve víře, že Duch Svatý uděluje všem pokřtěným své dary, počínaje sensus fidei2 (srov. ZD, č. 81). K nástrojům patří například konverzace v Duchu Svatém, církevní rozlišování.

Jak připomíná ZD v bodě 85, církevní rozlišování vyžaduje přispění různých odborností a kompetencí pro hlubší pochopení kontextu a jasnější identifikaci toho, co je v sázce. Jelikož ve fázi realizace bude nutné dospět ke konkrétním rozhodnutím s ohledem na obnovu praktik a struktur, rozhodovací procesy v této věci musí být plně církevní, s uznáním zvláštní funkce autority, zejména diecézních nebo eparchiálních biskupů, kteří jsou primárně odpovědní za společenství v církvích, které jim byly svěřeny, i mezi církvemi.

Celé znění dokumentu Pokyny pro realizační fázi Synody lze nalézt na stránkách České biskupské konference v sekci Dokumenty a současně na oficiálních stránkách Synody www.synod.va.

Hana Pohořalá

Nové město 6/2025

____________

1. Rozhovor s generálním sekretářem Synody o synodalitě (Rozhovor pro EWTN 26. 5. 2023).
2. Sensus fidei, smysl pro věci víry, vyjadřuje osobní schopnost věřícího ve společenství církve rozeznat pravdu víry.