Snímek z letošní výstavy Čas a paměť v synagoze v Hranicích.

Zaměření na současnou tvorbu s duchovním obsahem, v důrazu na atmosféru otevřenosti, přitahuje autory z mnoha zemí, hudební skladatele a interprety, výtvarné umělce, pedagogy, umělecké kritiky a publicisty, zástupce kulturních institucí a partnerských uměleckých organizací z domova i zahraničí.

Rád bych zmínil dobu 80. let, kdy se začala rozvíjet tradice letních uměleckých setkání u manželů Zdeňky a Václava Vaculovičových v Kroměříži. V jejich domě, na dvorku a zahradě se konaly krátké improvizované výstavy a hudební vystoupení. Scházeli se převážně lidé z neformální umělecké scény, vášnivě se diskutovalo a večer šli všichni společně na mši, která byla neveřejně dedikována umělcům a jejich sešlosti. Vzpomínám si na atmosféru vzájemné úcty a respektu i přes rozdílné názorové zázemí účastníků. Takové byly základy, z nichž později vyrostl mezinárodní festival.

Festival Forfest je v mnoha směrech unikátní. Svoji roli určitě sehrává hlavní sídlo a místo konání převážné části aktivit: město Kroměříž s jeho historií, geniem loci a cenným kulturním dědictvím. Během dosavadních třiceti šesti ročníků festivalu se řada koncertů a výstav odehrála v kroměřížském Arcibiskupském zámku, v jeho Sale Terreně, rotundě Květné zahrady a na dalších přitažlivých místech, včetně stabilní spolupráce s Muzeem Kroměřížska. Festival se těší dlouhodobé osobní přízni a záštitě arcibiskupa Jana Graubnera, jak za jeho působení v Olomouci, tak i nynějšího v Praze.

Aktivity probíhají v přátelském, pravidelně rozvíjeném dialogu, který má také svoji oficiální platformu na festivalových kolokviích, kde se setkávají a mluví spolu lidé s rozmanitým kulturním a duchovním zakotvením.

Mohli bychom předeslat, že přípravě podobně rozsáhlých mezinárodních uměleckých aktivit se zpravidla věnují etablované kulturní instituce a agentury s mnohačlennými týmy. Zatímco osobní celoživotní nasazení manželů Vaculovičových až po dnešní viditelné a nesporné plody lze vnímat málem jako zázrak. Málokdo by dokázal po léta budovat takové dílo, dávat mu duši…

Václav Vaculovič vypráví: „Během 35 let jsme spolupracovali s desítkami a stovkami nejlepších lidí z celého světa. Byla to hektická doba. Jen pro představu: v průběhu let 2015 až 2017 jsme napsali každoročně v průměru 1 500 až 1 700 dopisů.“ Něco se zpomalilo až pandemií. Řada aktivit se značně utlumila. Zaniklo množství zahraničních uskupení specializovaných na soudobou hudbu, ztratily se příležitosti k mezinárodním recipročním výstavám. Forfest je však nadále členem organizace Europe for Festivals, Festivals for Europe se sídlem v Bruselu.

Mezi významnými osobnostmi, jež se zúčastnily festivalu, je estonský skladatel Arvo Pärt. Nejdéle spolupracujícím světovým autorem byl a dosud je americký skladatel Daniel Kessner, bývalý profesor California State University. Zdeňka Vaculovičová vzpomíná: „Přátelství s Dolly, klavíristkou, a Danielem, flétnistou, bylo z amerických partnerů to nejkrásnější, trvalo více jak čtvrtstoletí. V paměti máme zvláště premiéru Danielovy vokálně-instrumentální kantáty In The Centre, která se konala na kroměřížském zámku v roce 2000 a snímala ji tehdy Česká televize. Na kameru po koncertě řekl, že je to nejšťastnější den jeho života…“

Naše přátelství se Zdeňkou a Václavem se rozvíjelo od 80. let. Často od nich přicházelo pozvání k účasti na uměleckých aktivitách, což se později vyvinulo do pravidelné spolupráce, zejména při organizaci mezinárodních výstav. Zmínil bych výstavu v roce 2010 s názvem „Dopisy do nebe II.“ konanou v gotické kapli sv. Jana v Bratislavě za účasti italských, polských, slovenských a českých umělců. Z letošního ročníku uvedu výstavu Sdružení Q „Čas a paměť“ konanou v synagoze v Hranicích.

XXXVI. ročník festivalu Forfest se odehrává od jara do srpna letošního roku. Bližší informace najdete na www.forfest.cz.

Zpracoval Marek Trizuljak

Nové město 4/2025