Snímek z ledna 2012, foto: Markéta Jírů.

Dne 18. března 2025 si připomínáme osmé výročí smrti Miloslava Vlka. Často se ve svých promluvách dotýkal tématu „blízkost“ – hovořil o „Bohu blízkém“. Tak jako třeba při soukromé mši 16. srpna 2016.

Bůh blízký, to je úžasná věc. Texty žalmů přinášejí židovské představy o světě, že Bůh je na nebesích. Přitom nebe je tady. Ježíš to sám řekl: „Království Boží je uprostřed vás.“ Jestliže Syn člověka přišel, království Boží se přiblížilo. Neznamená to, že by něco shora sestoupilo, ale Bůh blízký tvoří to království uprostřed nás. Celé dějiny jsou vlastně ukázkou nebo prožitkem toho, že Bůh je blízký. Například zaslíbení Abrahámovi, potom Mojžíš, hořící keř, záchrana z Egypta, to vše byly obrovské projevy Boží blízkosti. Potom Izaiáš: „Hle, panna počne a porodí syna.“ Bylo to stálé přibližování se Boha, které se naplnilo v Ježíši Kristu, který řekl: „Ano, království Boží je uprostřed vás. Já jsem s vámi po všechny dny.“ Království Boží sestoupilo v Ježíši Kristu mezi nás. On je vždy tam, kde jsou „dva nebo tři“ [1].

Myslím, že my, církev, jsme ještě víře lidí mnoho dlužni ve zdůrazňování toho, že Bůh je blízký: „Nejsi sám, on je ti blízko, je ve tvém srdci.“ Svatý Pavel říká: „Láska Boží je rozlita ve vašem srdci skrze Ducha Svatého, který vám byl dán.“[2] „Nežiji už já, žije ve mně Kristus.“[3] Lidé uvažují ještě tak, že Bůh je nám blízký ve svatostánku. Že však s námi jde a je s námi všude, zvláště „kde jsou dva nebo tři…“, to v naší mysli, v našem srdci, v našem životě není.

Byl jsem na jednom setkání kardinálů, na konsistoři. Mluvilo se o přípravě synody o rodině, o možnosti svatého přijímání pro rozvedené a znovu sezdané. Papež tam byl a já jsem šel o přestávce za ním a řekl jsem mu: „Svatý otče, mne překvapilo, že se okolo tohoto tématu dokola diskutuje, a vůbec nebylo zmíněno, že rozvedení a znovu sezdaní mají kontakt s Ježíšem uprostřed nich, reálný kontakt s Ježíšem v Božím slově.“ On řekl: „Máte pravdu, mluvte o tom, pište o tom.“

Víra v Boha blízkého je vírou pro dnešní dobu, kdy člověk je sám.

Nádherný je druhý článek Konstituce o Božím zjevení, kde se říká, že Bůh se ve své lásce rozhodl zjevit sám sebe a mluví s lidmi jako s přáteli, aby je pozval do společenství se sebou a do něho je přijal. To je jeden z nejkrásnějších úryvků z koncilu.

V sedmém článku Konstituce o posvátné liturgii jsou jmenovány čtyři přítomnosti Krista. To znamená: kde jsou dva nebo tři, ve Slově, v celebrantovi a samozřejmě ve svátostech. Ježíš mezi námi, spiritualita Hnutí fokoláre, je na to úžasná odpověď. Chiara Lubichová to cítila srdcem a duší. Jsem rád, že se mi postupně tyto obzory otvíraly a že je to moje víra.

Další téma, kterým trpím, je, že Duch Svatý je někde na okraji, že je v katolické teologii Duch Svatý upozaděn. Bůh blízký a Duch Svatý jsou dvě skutečnosti, které jsou úzce spojené. „Kde jsou dva nebo tři v mém jménu“ znamená v mé lásce. „Láska Boží je rozlita ve vašich srdcích skrze Ducha Svatého, který vám byl dán.“[4] Ježíš přichází v Duchu Svatém stejně jako v Nazaretě, když vstoupil do lidstva. „Duch Svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní.“[5] Vidím, jak je třeba obnovit živou víru v Boha blízkého v Duchu Svatém. Je tolik věcí, které je třeba prohlubovat a oživovat! Víra v Boha blízkého je vírou pro dnešní dobu, kdy člověk je sám.

Redakčně zkráceno a zpracováno podle přepisu nahrávky ze soukromého archivu Čestmíry a Milana Ratajových

Nové město 2/2025

___________

1. Viz Mt 18,20.
2. Viz Řím 5,5.
3. Viz Gal 2,20.
4. Viz Řím 5,5.
5. Viz Lk 1,35.