Foto: unsplash

Na léto, prázdniny či dovolenou se těšíme po celý rok. Odpočineme si od práce, vyrazíme na nějaké hezké místo, trochu z nás spadnou starosti a bude nám dobře. Vezmeme si tam s sebou kromě přátel samozřejmě také pár věcí, které budeme potřebovat a které nám tenhle tolik očekávaný čas zpříjemní. Ty věci mohou být různé. Jedna z nich je nadmíru užitečná, i když ji do kufru přibaluje dnes asi málokdo. Je to knížka. Přesněji řečeno dobrá knížka. Vezmete si ji s sebou? Možná že ano, možná že ne. Když ano, víte už jakou? Samozřejmě že každý může mít rád jiný žánr, někdo má rád detektivky, někdo miluje historické romány atd.

Jeden kamarád, se kterým jsem občas dovolenou trávil, si bral skoro vždycky mayovky. Večer, kdy jsme pak spolu někde seděli a povídali, vyprávěl, o čem zrovna ten den četl, a tak mě to zaujalo, že jsem si na příští dovolenou mayovku vzal také. Třebaže jsem byl u nějakého jihočeského rybníka, byl jsem zároveň na americkém Divokém západě nebo v exotických oblastech Orientu – takže jsem dost ušetřil za cestu. Ačkoli jsem večeřel s Jardou ze Slivice nebo s Mirkem z Bavorova, kouřil jsem zároveň dýmku míru s indiánským náčelníkem Vinnetouem a jeho věrným přítelem, statečným Old Shatterhandem, a řehtal se přitom se Samem Hawkensem – kde natrefíte na takovou skvělou společnost?

Jindy jsem měl v batohu na dovolenou známou knížku Karla Poláčka Bylo nás pět a najednou jsem byl zase desetiletým školákem, který tenkrát prožíval svá klukovská dobrodružství nejen se spolužákem Jardou ze Sulic nebo Petrem ze Želivce, ale zároveň s Petrem Bajzou, Antonínem Bejvalem a Zilvarem z chudobince, či jak se tihle malí uličníci z oné knížky jmenovali. I tady jsem na tom vydělal, protože jsem omládl, což se vám jinde nestane, ani kdybyste sebevíc chtěli. A když jsem o té knížce a o tom, čemu jsem se v ní nejvíce zasmál, pověděl druhým, zatoužili po ní rovněž a možná, že si ji koupili a na příští dovolenou přibalili také.

Můžete se začíst třeba i do Klapzubovy jedenáctky, ta se na letošní dovolenou hodí obzvlášť, protože letos je přece Mistrovství světa ve fotbale s naší účastí po dvaceti letech. Klapzubáci se tam dostali také a vyhráli! A začali tak, že jedenáct kluků, vedených rozšafným tátou, starým Klapzubou, doma v Dolních Bukvičkách na malé louce za stodolou tři roky tvrdě trénovalo (skoro jako Pán Ježíš se svými apoštoly…) a pak vyrazilo dobývat svět.

Jako Plzeňáka mě potěšilo, že při svém výstupu na fotbalový Olymp jen tak mimochodem porazili Spartu 6:0 a Slavii 5:0. A víte, jakou měli taktiku? Myslím, že tu nejlepší na světě, kterou jim vštěpil jejich milovaný táta. Nenapovídal jim toho moc. Někdy více, někdy méně (spíše to druhé), ale před zápasem jim řekl: „Kluci, nandejte jim to!“ – a po něm mu nezbývalo už nic jiného, než dodat: „… a oni jim to nandali, inu, není nad to, když kluci poslouchají svých rodičů.“

Tak krásnou dovolenou s nějakou dobrou knížkou v batohu, ta vám ho moc nezatíží!

P. Jiří Barhoň

Nové město 4/2026