Foto: Generální shromáždění v roce 2021.

Od 1. do 21. března 2026 se po pěti letech uskuteční generální shromáždění (GS) Hnutí fokoláre. Proti původnímu předpokladu se bude konat o rok dříve, neboť vatikánské „Dikasterium pro laiky, rodinu a život“ vydalo 11. června 2021 dokument pod názvem „Sdružení věřících“, kterým se mimo jiné upravuje na pět let maximální délka mandátu ústředních zodpovědných. GS je vrcholný reprezentativní orgán složený ze zástupců všech odvětví Hnutí a všech zeměpisných oblastí, jehož úkolem je zvolit nové vedení Hnutí (prezidentku, spoluprezidenta a ústřední poradce), jednat o případné úpravě Základních stanov Hnutí i pravidel jednotlivých větví a o aktuálních otázkách, které mu budou předloženy.

Na výzvu prezidentky Margaret Karramové mu předcházela rozsáhlá celosvětová debata, vedená v duchu tvořivé věrnosti, komunitárního rozlišování a rozpravy v Duchu Svatém, která se stále více stává „pracovní metodou“ členů Hnutí. Jejím cílem bylo dodat podněty, jež napomohou účastníkům GS orientovat jejich jednání a stanovit směr dalšího rozvoje Hnutí na příští období.

O tom, že GS není jakýsi „vrcholový summit“ odtržený od života běžných členů a příznivců Hnutí, svědčí skutečnost, že jen z naší takzvané „fialové zóny“ (země střední a východní Evropy) zaregistrovala přípravná komise GS na 260 různých návrhů. Některé z nich byly přesně specifikované a strukturované, jiné více obecné naznačující spíše přání a dosud nenaplněné touhy po zlepšení každodenního života.

Návrhy lze sloučit do těchto okruhů: mládež a nové generace, vedení Hnutí a jeho organizace, místní komunity, předávání charismatu a spiritualita, dialogy a otevřenost Hnutí navenek, duchovní formace a doprovázení, sociální a ekologické výzvy, život rodin.

Návrhy lze sloučit do těchto okruhů: mládež a nové generace, vedení Hnutí a jeho organizace, místní komunity, předávání charismatu a spiritualita, dialogy a otevřenost Hnutí navenek, duchovní formace a doprovázení, sociální a ekologické výzvy, život rodin.

Ve svém celku tvoří návrhy bohatý a různorodý obraz odrážející vitalitu Hnutí i konkrétní výzvy, jimž musí čelit v dnešním světě. Někteří předkladatelé si stýskají na odtrženost programového dokumentu z minulého GS od konkrétního každodenního života a požadují zjednodušení rozhodovacích procesů i „méně byrokracie“. Mnozí navrhují „zeštíhlení“ Mezinárodního centra a přeskupení sil ve prospěch periférií, tedy míst, kde se nesou všechny kříže všedního dne.

Mezi řádky zaznívá ono pavlovské „litera zabíjí, ale Duch oživuje“ (srov. 2 Kor 3,6). Je to vzkaz pro GS, aby dále razilo mentalitu svobody ducha, oproti přílišnému vydávání pokynů „shora“, a prosazovalo princip subsidiarity (podle kterého se má rozhodování odehrávat na úrovni co nejbližší těm, jichž se týká) a princip solidarity mezi územními celky: místa, kde je život rozvinutější mají spontánně pomáhat k rozvoji těm dosud slabším. Jednou z cest je „podporovat vznik dočasných fokoláre složených z lidí různých povolání, která mohou napomáhat životu v místech, kde neexistuje stálé společenství“.

Mnohé příspěvky staví do centra pozornosti mladé generace. Mladí mají být nejen adresáty rozhodnutí přijatých jinými, ale samotnými aktéry, jimž je třeba naslouchat, svěřovat jim zodpovědnost, ale je také třeba dbát na vytváření mezigeneračního prostoru pro setkání a doprovázet je při jejich hledání životní cesty. Na stejné prioritní úrovni s mladými stojí rodina, chápaná jako základní buňka církve i společnosti. Proto potřebuje rodina od Hnutí konkrétní podporu: systematickou přípravu na manželství, pomoc mladým rodinám a doprovázení zraněných a rozbitých rodin.

Rodiny jsou pilířem místních komunit, které jsou v Hnutí upřednostňovanými místy pro žití autentické vzájemné blízkosti. Místní komunity znají nejlépe své potřeby a mohou rozvíjet projekty, které mají dlouhodobou kontinuitu a v současné době by se měly preferovat před velkými jednorázovými akcemi typu různých „-festů“. Někdy se v komunitách příliš mnoho kapacit věnuje interním problémům a pak nezbývají síly „vyjít ven“ a umět přijmout nové lidi včetně těch, kteří se možná nevejdou do našich „škatulek“.

O důležitosti a kráse místní komunity vypovídá jeden příspěvek z Moravy: „Vnímám ji doširoka jako přístřeší, kde může být přijat každý, kdo je na cestě… Měl by se cítit svobodně, a bylo by pěkné, kdyby vnímal, že může být obdarován a že může obdarovat ostatní. To, co nás spojuje, je víra v lásku a vědomí, že jednota v křesťanském slova smyslu je možná, že stojí za to o ni usilovat. Vnímám komunitu v její pestrosti, i názorové. A vnímám ji doširoka i ve smyslu, že její neviditelnou, ale jistou součástí jsou naši blízcí, naše rodiny, naši přátelé, naši spolupracovnici, naši sousedé i ti, které jsme poznali dřív, ti kolem nás, které nemůžeme pozvat mezi sebe, ale máme je v srdci… Jádro komunity je jakoby její srdce. A za sebe cítím vděčnost vůči těm, kteří pro ni dávají mnoho ze svého času, ze svých schopností, kteří ji podporují modlitbou… A mám v sobě touhu přispět, nakolik budu schopná a způsobem, jakým to bude možné.“

Základem našeho života zůstává charisma jednoty, které Bůh dal Chiaře k dalšímu šíření a sdílení. Charisma je ve své podstatě neměnné, avšak slova, jimiž je hlásáno, se musí přiblížit jazyku dnešní doby, který má být svěží a všem přístupný.

Základem našeho života zůstává charisma jednoty, které Bůh dal Chiaře k dalšímu šíření a sdílení. Charisma je ve své podstatě neměnné, avšak slova, jimiž je hlásáno, se musí přiblížit jazyku dnešní doby, který má být svěží a všem přístupný. I když tento požadavek zazněl jako podnět pro GS, je to především úkol každého mluvčího, aby se učil nacházet slova srozumitelná tomu, s nímž nebo k němuž hovoří. Jde o to brát si za svůj Chiařin výrok „dire è dare“ – v italštině znějící jako slovní hříčka – ale ve skutečnosti vyjadřující hlubokou pravdu, která by se dala volně přeložit větou „ať je každé slovo darem“, tedy darem pro druhého srozumitelným.

V dnešním polarizovaném a rozděleném světě mnozí velmi naléhavě vyjadřují potřebu, aby se zlepšovaly mezináboženské, ekumenické, mezietnické a mezigenerační vztahy s cílem žít dialog na způsob Trojice: usilovat o jednotu v různosti cestou skutečného objetí Ježíše opuštěného, což je specifikum spirituality společenství.

Některé příspěvky odrážejí bolestnou ránu na těle naší zóny, kterou představuje válka mezi dvěma jejími zeměmi, v nichž obou žijí lidé patřící ke Hnutí. I když si uvědomujeme, že nemáme lidské prostředky k zastavení války, přesto je zde touha budovat sítě důvěry a spolupráce prostřednictvím místních projektů smíření a pravidelných modlitebních setkání. Vytvářejí se „živé buňky“ míru a oázy naděje, které budují autentické a vstřícné vztahy ve spolupráci s mezinárodními organizacemi v rámci Hnutí (Living Peace). Výchova k míru musí začít již od nejmenších dětí; někde se tak děje za pomoci „kostky míru“, která se ukazuje jako účinný výchovný nástroj.

Letošní generální shromáždění představuje důležitou etapu na cestě Hnutí fokoláre v době jeho „historického zakládání“, tedy v období následující po Chiařině odchodu z tohoto světa, kdy Hnutí prochází novou konsolidací.

V předložených podnětech nechybí ani poukazy na bolestné zkušenosti z minulosti. Mají nás vést nikoli k rezignaci, ale k tomu, abychom se ze spáchaných chyb poučili a více naslouchali Duchu Svatému.

Zpracovat a utřídit došlé příspěvky a podněty do srozumitelné podoby nebyl jednoduchý úkol. Věnoval se mu devítičlenný tým z různých zemí naší zóny, jemuž za tuto práci patří velký dík. Jeden z jeho členů, Marco, italský fokolarín žijící v Rumunsku, shrnuje jejich úsilí těmito slovy: „Věnovali jsme zvláštní pozornost tomu, abychom se snažili docenit každý příspěvek, zejména během náročného nezbytného vypracovávání syntézy veškerých podkladů, které nám byly zaslány. Nejde o pohled krátkodobý, který se uzavře shromážděním a poté již nebude mít žádný význam. Naopak, proces, který byl zahájen, spočívá v tom, že v mnoha skupinách a společenstvích dochází k dialogu a rozlišování ohledně cesty, kterou se ubíráme, a to jak ve světle pokynů předchozího shromáždění, tak i ve světle vlastní historie a kultury.“

Letošní generální shromáždění představuje důležitou etapu na cestě Hnutí fokoláre v době jeho „historického zakládání“, tedy v období následující po Chiařině odchodu z tohoto světa, kdy Hnutí prochází novou konsolidací. Proto mu i nadále budeme na těchto stránkách věnovat patřičnou pozornost.

Jiří Kratochvíl

Nové město 1/2026