Foto: Unsplash

Co se skrývá za vlajkou Evropské unie

Dne 9. května se slaví Den Evropy. Letos na tento den připadá již 75. výročí „Schumanovy deklarace“, historického návrhu francouzského ministra zahraničních věcí Roberta Schumana z roku 1950, který položil základy evropské spolupráce. Schumanův návrh se považuje za počátek evropského společenství, které dnes nazýváme Evropskou unií.[1] K zakladatelům Evropské unie řadíme italského ministerského předsedu Alcide de Gasperiho, Francouze Roberta Schumana (kandidáta na blahořečení) a Němce Konrada Adenauera. Přinášíme úryvek z článku kardinála Miloslava Vlka, který vypovídá o hodnotách, které stály u zrodu evropského společenství.

Kolem roku 1950 a v létech následujících jeden z otců-zakladatelů, velký křesťanský politik Robert Schuman dal impuls k hledání a vytvoření symbolu pro vznikající společenství. Při vzniku společenství byli i další velcí vedoucí křesťanští politici té doby, otcové-zakladatelé Konrád Adenauer a De Gasperi. Oni neměli na mysli založit především nějaké hospodářské společenství, ale chtěli bránit Evropu před něčím tak zrůdným, jako byla druhá světová válka. K válečnému průmyslu bylo třeba uhlí a oceli. Proto založili společnost na kontrolu těchto průmyslových artiklů.

Pro vytvoření symbolu připravil Schuman určité zadání. Symbol měl vyjadřovat „duchovní a morální hodnoty, které jsou společným dědictvím národů, které Radu tvoří“. Sešlo se postupně přes sto návrhů. Na některých byl například symbol kříže. Tento a jiné podobné příliš konkrétní křesťanské výrazy byly po diskusi odmítnuty. Návrhů zůstalo pár. Nakonec Paul Michel Gabriel Lévy, vedoucí kulturního odboru Rady Evropy, konvertita ze židovství, který byl za celou záležitost se svou komisí odpovědný, pověřil svého podřízeného štrasburského umělce Arzéna Heitze, vedoucího poštovního oddělení Rady Evropy, aby podle zadání sám vytvořil návrh.

Ten navrhl kruh z 12 zlatých hvězd na modrém poli. Jak k návrhu došel? Heitz přiznal, že se inspiroval 12. kapitolou knihy Zjevení sv. Jana, kde se říká: „Ukázalo se veliké znamení na (modrém) nebi: žena oděná sluncem s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy…“ (Zj 12,1). Není nikterak pochyb, že tou ženou je vítězná, neposkvrněná Panna Maria. V apokalyptické řeči „oděná sluncem“ znamená oděná mocí Boží, silou Boží, a „měsíc pod nohama“ tu znamená – vítězící, šlapající po symbolu zla, jehož je měsíc v apokalypse znamením. Jeho světlo je totiž chápáno jako falešné, zdánlivé, není vlastní, jen odražené. Ani Lévy ani Heitz se netajili křesťanskými východisky. Sám Lévy také znal medailky Neposkvrněného početí Panny Marie z pařížské ulice du Bac, na kterých je vyobrazená právě žena z Apokalypsy. A číslo 12? To bylo číslo společenství – dvanáct kmenů Izraele, 12 apoštolů. Tento symbol provází dějiny společenství spásy ve Starém i Novém zákoně.

Volba takovýchto symbolů byla pochopitelná, když evropské společenství vznikalo v srdcích tehdejších velkých vedoucích křesťanských politiků v Evropě. Malou zajímavostí je, že tento symbol byl komisí vybrán dne 8. prosince 1955, na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie.

Kdo by chtěl zakrýt tyto skutečnosti, vymýšlí si jiná vysvětlení: pro počet hvězd – 12 měsíců v roce, 12 hodin na ciferníku, kruh jako tvar dokonalosti, modrá barva jako barva nebe nad Evropou atd. Skutečnost je však taková, jak jsem ji vylíčil.

Šťastnou cestu pod tímto křesťanským mariánským praporem.

kardinál Miloslav Vlk

(Převzato z www.kardinal.cz, 8. 12. 2008, redakčně zkráceno)

[1]. https://european-union.europa.eu/.